Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

Na konec několik historických reminiscencí ve vztahu k českým krajům. Na začátku jsem se zmínil
o objevu rozkladu světla Janem Marcusem Marci z Lanškrouna (1595–1667), který publikoval r. 1648
v díle Thaumantias seu liber de arcu coelesti. Tam popisuje dosti podrobně jak se světlo po průchodu
trojbokým hranolem rozloží na barvy, popisuje sled barev, analogii s duhou na obloze. Ukazuje, že
rozklad světla vzniká jeho lomem ve skle hranolu a zachovává se pořadí barev. Je tedy naprosto zřejmé,
že priorita tohoto objevu náleží Markovi 24 let před Newtonem. Marcus Marci studoval v Praze filozofii
a medicinu, a stal se na pražské univerzitě profesorem mediciny.
Je zajímavé, že v době rozkvětu spektroskopie se v českých zemích touto problematikou zabývalo
málo pracovišť. Použitím spektroskopie se zabýval počátkem 20. století profesor Václav Posejpal (1874–
1935), fyzik na Karlově univerzitě a profesor chemie na ČVUT Jaroslav Formánek (1864–1936). V polovici
20. století to byl brněnský profesor Josef Knop, v pozdější době pak RNDr. Josef Kuba, zabývající se
především metalurgickou spektroskopií. V padesátých letech bylo pak založeno ” Sdružení pracovníků
ve spektrální analyze“, které má v současnosti své pokračovatele ve ” Spektroskopické společnosti Jana
Marka Marci“. Její aktivita je zaměřena především na vzdělávání v oblasti spektroskopie a na interpretaci
spektrogramů a vývoj interpretačních metod.
Nikde však nenajdeme zmínku o realizaci spektroskopů a spektrografů. Všude se setkáváme s přístroji
od Hilgera z Anglie, od Fuesse a Zeisse z Německa, v době po 2. světové válce pak s přístroji
sovětskými, i když v českých zemích optická výroba existovala. Počátkem 20. století to byla továrna Fričova,
za 1. republiky pak Srb a Štys v Praze a Optikotechna v Přerově. Ovšem výroba spektroskopických
přístrojů by nebyla příliš lukrativní — proto se zřejmě vše potřebné dováželo.
Určitá změna nastává po roce 1950, kdy po změně společensko-politických poměrů dochází k izolaci
zdejší ekonomiky a přitom nastává intenzivní rozvoj průmyslu, který analytické přístroje potřebuje. Proto
dochází k dovozu především z Německé demokratické republiky a ze Sovětského svazu.
Dovážené přístroje jsou sice kvalitní, ale robustní a ve své většině hranolové. Rozvoj metalurgie
a dalších oborů by ale vyžadoval přístroje mřížkové. I když SSSR mohl takové přístroje v omezeném
množství dodávat, byly velmi drahé a dodací lhůty neúnosně dlouhé.
Např. pro rentgenovou spektroskopii by byly mřížkové spektrometry velmi potřebné. Objevuje se tak
snaha po vlastní výrobě ohybových mřížek, klasickou metodou rytí, buď do skla, nebo do napařené kovové
vrstvy. Tak vznikla ve Fyzikálním ústavu ČsAV skupina pod vedením dr. Křížka, která realizovala rycí
stroj, schopný rytí mřížek dobré kvality pro rentgenovou spektroskopii. Počet vrypů byl asi 1200/mm,
ovšem plocha měla šířku asi 10 mm. Pro účely optické spektroskopie postavil rycí stroj pan J. Hansa,
mechanik-údržbář Vinohradské nemocnice; ryl mřížky rozměrů asi 30 × 30 mm, 600 vrypů na mm. Napsal
také zajímavou knížku Nejpřesnější mechanizmy. Myslím, že to byl poslední představitel klasických
jemných mechaniků v naší zemi.
Poněkud zvláštní postavení má v těchto souvislostech spektroskopie v astronomii, k jejímuž rozvoji
došlo u nás po zřízení Astronomického ústavu ČsAV r. 1950. Tehdy byla založena koncepce sluneční
spektroskopie s velkým horizontálním spektrografem ondřejovské observatoře, kde se pěstovala a pěstuje
špičková spektroskopie včetně užití pro měření magnetických polí na Slunci apod. Stejně i po vybudování
velkého dalekohledu o průměru dva metry je pěstována spektroskopie hvězdných zdrojů. Všechny přístroje
používají mřížky, jak původní sovětské výroby, tak v současné době i dalších výrobců, na př.Bausch
and Lomb. Jsou to obvykle mřížky značných rozměrů,až 200 × 200 mm.
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 57