Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

zo skončit a pro nás šťastně.“ 66 V srbském zajetí v Bělehradě nakonec strávil dlouhých osm měsíců.
Do rakouské armády se sice nakonec vrátil, jakmile se ale roku 1918 dostal do Čech, z armády dezertoval
a do vyhlášení samostatnosti se skrýval. V roce 1919 po Volmanově opětném návratu do čela podniku
nemohlo být ve výrobě pokračováno, protože provozní stroje byly zatím odebrány a následně prodány.
Josef Volman se opět obrátil na svého bratra Otakara s žádostí o pomoc, které bylo dle rodinných
pamětí vyhověno: ” Tato pomoc byla s ochotou poskytnuta opatřením lokomobily Umrath o 10,5 m 2
výhřevné plochy, byly dodány obráběcí stroje, včetně montáže na místě, suroviny a potřebný materiál.
Dále i finanční zajištění, aby mohl dělníkům poskytnouti první mzdy při zahájení výroby. Mimo to byla
podepsána záruka u Občansko-živnostenské záložny v Žebráku na půjčku do 50 000 Kč.“ 67 Josef Volman
se skupinou schopných konstruktérů začal vyvíjet nové moderní a konkurenceschopné obráběcí stroje
vyvážené do celého světa. Došlo k rozšíření podniku, k celkové modernizaci provozů i k nárůstu počtu
zaměstnanců. Začátkem roku 1920 bylo zaměstnáno v podniku o téměř jednu třetinu dělníků více než
před válkou a podnik navíc přibral i 17 učňů.
Na závěr citujme vzpomínky od bývalého pracovníka závodu, dokreslující osobnost Josefa
Volmana a jeho vztah k zaměstnancům: ” Od všech svých zaměstnanců vyžadoval poctivou a pečlivou
práci, dodržování pracovní doby a pořádek na pracovišti. Často také sledoval soukromý život svých
zaměstnanců, měl zájem na jejich spokojenosti nejen v závodě, ale také v jejich rodině a pomáhal jak
mohl zvýšením platu, půjčkami peněz, zvláště při stavbě rodinných domků, nebo jejich opravě“. 68
***
Předložené charakteristiky podnikatelů vykazují řadu společných znaků. Podnikatelé shodně
procházejí před svými podnikatelskými aktivitami různě dlouhou praxí ve strojírenských oborech doma
i v cizině. Byli to praktici, kteří se k potřebným technickým znalostem dopracovali vlastní praxí.
Následný podnikatelský počin byl v jejich případě nedílně spojen s jejich technickou invencí. Bez ní by
byl úspěch v tomto strojírenském oboru nemyslitelný.
Je zřejmé, že hlavním životním posláním podnikatelů bylo dosažení zisku, přesto však nelze
jejich osobnost redukovat jen na hospodářské aktivity. I když zde nebyl prostor pro detailnější přiblížení
mimopracovních aktivit podnikatelů, rozsah jejich působnosti byla širší a zahrnovala v sobě nejrůznější
společenské aktivity, od činnosti v četných spolcích až k angažování v komunální či vyšší politice.
Specifickou byla v tomto případě podpora zaměstnanců, ať již se jednalo o několikráte zde zmíněné
vyreklamování pracovníků z armády v průběhu první světové války či o výstavby bytů a domů pro
zaměstnance podniku. Ač tyto kroky nejsou činěny z prostého samaritánství, jsou určitým důkazem,
že dělníci nebyli v jejich chápání jen potenciálem nezbytným k dosažení ekonomického úspěchu.
Práce byla podpořena výzkumným projektem MK00002329901
66 Rodinný archiv Volmanů-Braunů.
67 Rodinný archiv Volmanů-Braunů, Paměti firmy F.Volmana v Žebráku, s. 5.
68 Ze Vzpomínek Otakara Slavíka, in: TOS, roč. 39, č. 12, 22.10. 1990.
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 121