Dějiny vědy a techniky 14. (J. Folta, ed.). Rozpravy NTM 200

Dovolte mi, abych na Vám na závěr přednesl tři ukázky biogramů z Vilímkova Národního alba.
První je věnován Janu Cigrošovi, druhý Edvardu Bazikovi a třetí Janu Svatopluku Preslovi.
„Jan Cingroš, český průmyslník, * r. 1841, v Bolevci u Plzně.
Cingroš jest jedním z našich nejsnaživějších a nejpodnikavějších průmyslníků, jenž značně
přispívá k dobré pověsti české práce. Jemu náleží zásluha, že v r. 1866 zavedl v Čechách nové odvětví
průmyslu, totiž leštěné práce ze žuly, syenitu, porfyru apod., které tehdy vůbec v Rakousku málo
známy byly. Ježto pak veškerou píli a dovednost věnoval dokonalému spracování, docílil, že závod
jeho, který dnes zaměstnává více než 500 lidí, náleží mezi největší závody toho druhu v Evropě.
Nejznámější dílo, jež bylo též nejlepším dokladem způsobilosti k monumentálním pracím, podal C.
přesným a v každém směru výborným provedením obrovského podstavce z leštěné žuly pro pomník
Marie Teresie ve Vídni. V poslední době provedl podobný podstavec pro pomník arcivévody Albrechta.
Z dalších jeho vynikajících děl jmenujme: vítězství oslavující pomník ve Vídni a v Pešti.“
–ir. (Dr. C. Klier)
(sl. 96)
„Edvard Bazika, inženýr a stavitel v Praze, * r. 1830, ve Volešné u Rakovníka
Ve službách společnosti státních drah provedl (1866) rozšiřovací stavby v Olomouci, kdež stanici
přestavěl a rozšířil. Roku 1871 jmenován přednostou stavebního odboru pražského a zbudoval spojovací
viadukt karlínský. Pak stavěl stanici státní dráhy v Bubnech a značné stavby v stanici pražské po
prolomení hradeb. Značnou činnost rozvinul Bazika i ve prospěch železnic lokálních. Ruch tento měl
blahodárný význam v ohledu národohospodářském a průmyslovém Čechách. Veškeré čelnější stavby
rakousko-uherské společnosti státních drah v Čechách v letech 70.–90. podniknuté provedly se za správy
neb dozoru B-ova. B. byl též literárně činným, uveřejniv řadu prací ve zprávách spolku Arch. a inž.
v král. Českém.“
Rd. (Redakce)
(sl. 334)
„Dr. Jan Svatopluk Presl, přírodozpytec a vědecký spisovatel, * 4. září 1791 v Praze, † 6. února
1849 tamtéž.
Presl jest jedním z nejznamenitějších učenců a nadšených vlastenců z doby našeho znovuzrození
národního. Dosáhnuv r. 1816. hodnosti dra. lékařství, stal se r. 18?8. profesorem zoologie a mineralogie
v Olomouci a dva roky již na to obdržel professuru těchže předmětů na universitě pražské. A odtud
datuje se slavná jeho činnost jako vědce i vlasteneckého buditele. Vydal celou řadu spisů, jako
„Rostlinář“, který jméno jeho proslavil po všem slovanském světě. Velikou zásluhu má též o utvoření
vědeckého názvosloví přírodních věd. Neocenitelné jsou zásluhy jeho o rozšíření přírodních věd v Čechách
a o zvelebení vědecké literatury české. Vydal mimo to „Lučbu či chemii zkusnou“, spracoval Poppeovu
„Technologii“, „Nerostopis:, „Všeobecný rostlinopis“ a.j. v. Vedle Jungmanna a Palackého byl členem
„Sboru pro vědecké vzdělání řeči a literatury české“. Obstarával správu Matice české. Roku 1848. zvolen
na říšský sněm ve Vídni. Mimo to vydával a redigoval některé časopisy české.“
Rd. (Redakce)
(sl. 339)
Rozpravy Národního technického muzea v Praze, sv. 200 Řada Dějiny vědy a techniky, sv. 14, Praha 2006 133