Niccoló-Machiavelli---Vladař

Francouzù z Milána pouhé harašení Lodovikových zbraní na
hranicích, pak podruhé už musela vzniknout silná koalice, aby je
z Itálie vyhnala. K tomu všemu došlo z pøipomenutých dùvodù.
O pøíèinì prvního neúspìchu Francie jsme si už povìdìli, teï
tedy zbývá uvést dùvody druhé porážky a pøipomenout si
možnosti, jaké francouzský král mìl a jaké má každý v podobné
situaci, když si chce dobyté území pevnì podržet.
Jsou území (po dobytí pøipojená k pùvodní vladaøovì državì),
která leží v téže zemi a mluví se v nich stejným jazykem, a jsou
jiná, která tuto podmínku nesplòují. V prvním pøípadì je lehké si
je udržet, zejména tehdy, jestliže nejsou zvyklá žít svobodnì.
Postaèí odstranit vládnoucí rod a jinak ponechat vše pøi starém.
Nezmìní-li se mravy, lidé žijí klidnì dál jako døív. Za pøíklad slouží
Burgundsko, Bretaòsko, Gaskoòsko a Normandie, které už dlouho
patøí Francii. Pøestože v tìchto krajích existují jisté rozdíly
v náøeèích, jejich zpùsob života je podobný, takže dokážou žít
klidnì vedle sebe bez zvláštních sporù. Tedy mùžeme shrnout, že
pro tento pøípad staèí splnit dvì podmínky: 1. odstranit dosud
vládnoucí rod a 2. nemìnit ani zákony, ani výši daní. Tím je cesta
ke splynutí v jeden celek otevøená.
Pravé potíže nastávají tehdy, staneme-li na pùdì území odlišného
mravy, zákonodárstvím a jazykem. Pak je tøeba obratnosti, ale
i štìstí k tomu, abychom se v nìm udrželi. Nejosvìdèenìjší
a nejúèinnìjší zpùsob v takovém pøípadì je trvalé pøesídlení
knížecího dvora do nové zemì. Panovníkova moc se tak upevní.
Tak si poèínali napøíklad Turci v Øecku 9 . Kdyby se tam sultán
nebyl usadil, žádné z dalších opatøení na udržení si této zemì by
se nebylo setkalo s úspìchem. Jen tehdy, žijeme-li pøímo na
dobytém území, mùžeme ihned zaznamenat zdroje nepokojù
a okamžitì jim èelit. Jinak se o nich panovník dozvídá až tehdy,
když už je pozdì a není moci, která by jim udìlala pøítrž. Navíc si
místodržící nedovolí odírat poddané a ti jsou spokojeni, že se se
16