Niccoló-Machiavelli---Vladař

KAPITOLA TØINÁCTÁ
O pomocném, smíšeném a vlastním vojsku
Pomocné vojsko, které rovnìž není nijak ideální, je takové,
které pošle na požádání nìkterý vladaø na pomoc jinému, jenž se
octl v úzkých. Nedávno si tak chtìl pomoci papež Julius II., když
zpozoroval, jak bídnì a zbabìle se chová jeho žoldnéøské vojsko
pøi tažení proti Ferraøe 46 . Obrátil se s prosbou na španìlského krále
Ferdinanda. Takové vojsko mùže být samo o sobì tøeba i užiteèné,
ale jeho nevýhody jsou obrovské. Nebojuje s pravým zaujetím,
a tak když je nepøítel vskutku silný, je vládce pøedem ztracen,
a když s jeho pomocí zvítìzí, stane se jeho zajatcem. Pøestože
pøíklady toho, co jsem právì øekl, najdeme i ve starovìkých
dìjinách, pøidržím se pøíkladu Julia II., který je ještì v živé pamìti.
Ve snaze dobýt Ferraru se nemohl zachovat nerozumnìji, než
se vydat do rukou cizince. Následky jen díky šastné souhøe náhod
nepocítil, nebo když byli jeho pomocníci u Ravenny 47 poraženi,
objevili se Švýcaøi a proti všeobecnému oèekávání vítìze porazili.
Papež se tak nestal obìtí nepøítele, nebo byl zahnán, ani svých
spojencù, nebo vyhrál nakonec díky úplnì jinému vojsku.
Florenané zas nemìli žádné vojsko, a proto si k Pise 48 zavolali
na pomoc deset tisíc Francouzù. Dostali se z bláta do louže.
Caøihradský císaø si zavolal do Øecka deset tisíc Turkù, aby èelil
sousedùm, ale po skonèení války Turci odmítli odejít, a to byl
zaèátek ujaømení Øecka nevìøícími.
Každý jen trochu prozíravý muž tedy vidí, že pomocné vojsko
je nakonec mnohem nebezpeènìjší než vojsko nájemné, protože
je nadmíru soudržné a svorné a na slovo poslouchá své velitele,
zatímco nájemné vojsko nikdy netvoøí jednolitý celek a velitel,
urèený mu panovníkem, si nedokáže zpravidla v tak krátké dobì
dobyt u vojákù takovou moc a prestiž, aby ho mohl ohrozit.
53