Niccoló-Machiavelli---Vladař

jména pak ti, co se povznesli z øad obèanù, šli cestou nejmenšího
odporu - vyhovovali vojákùm. A nezbývalo jim vlastnì nic jiného.
Jestliže hledìli nevyvolat proti sobì nenávist, pak rozhodnì jim
byla nebezpeènìjší ze strany té silnìjší vrstvy, a tou byli samozøejmì
vojáci. Zejména noví císaøové, kteøí teprve formovali øady svých
stoupencù, dávali bez ohledu na lid pøednost vojsku. Nìkdy jim
to pøineslo prospìch - když si souèasnì umìli dobýt u nìho respekt
- jindy škodu.
Marcus Aurelius, Pertinax a Alexandr žili neokázale, milovali
spravedlnost, nenávidìli krutost, byli lidští a shovívaví ale jen jediný
z nich, Marcus, dožil a zemøel ve všeobecné úctì. Ostatní dva
skonèili zle. Pertinax se stal císaøem proti vùli vojákù, kteøí si za
jeho pøedchùdce Commoda žili zcela nespoutanì, a poèestný život,
jejž jim chtìl vnutit nový pán, jim byl proti srsti. Vedle nenávisti
k nìmu cítili navíc i pohrdání, protože už byl starý. Pár mìsícù
poté, co nastoupil na trùn, ho zavraždili. Jak vidíme, za urèitých
okolností mùže vyvolat nenávist i zcela bezúhonný panovník.
O Alexandrovi se øíká, že byl tak spravedlivý, že za celých ètrnáct
let svého panování nedal nikoho bez øádného rozsudku popravit,
pøesto skonèil rukou úkladného vraha, protože se zdál vojákùm
slabošský, vyèítali mu, že za nìho vlastnì vládne matka,
opovrhovali jím.
Marcus Aurelius byl od poèátku do konce ctìn, protože na
trùn dosedl dìdièným právem a nemusel se podbízet ani vojákùm,
ani lidu. Mimo to dostal do vínku øadu ctností, pro nìž ho všichni
uznávali, a tak obì vrstvy udržel v patøièných mezích.
Všimnìme si nyní vlády Commoda, Severa, Caracally
a Maximina. Jeden jako druhý to byli krutovládci, kteøí se neštítili
žádné zvùle na lidu, jen aby se zalíbili vojákùm. Také skonèili
špatnì - až na Severa 57 , který si poèínal tak vychytrale, že aèkoli
neslýchanì týral lid, aby se vojákùm zavdìèil, pøesto neskonèil
násilnou smrtí. Navíc to byl muž jistého osobního kouzla. Vojáci
69