Niccoló-Machiavelli---Vladař

KAPITOLA DVACÁTÁ
O budování pevností, jejich užiteènosti i nevýhodnosti,
a o jiných pomocných prostøedcích k udržení panství
Panovníci si na dobytém území poèínají po uchopení vlády
rùznì, podle daných pomìrù v té které zemi. Jedni tamní poddané
odzbrojují, jiní živí spory soupeøících skupin, nìkteøí hledí získat
na svou stranu zprvu nepøátelské èi nespolehlivé živly, druzí zas
vidí podmínku bezpeènosti v pevnostech - buï je budují, anebo
naopak boøí. Ani jednomu z tìchto pøístupù nelze dát jednoznaènì
pøednost bez dùkladné znalosti místních pomìrù, a proto chci
všechny co nejpodrobnìji rozebrat.
Žádný nový vládce nikdy, co pamì sahá, neodzbrojil šmahem
všechny poddané. Našel-li je po vstupu do zemì neozbrojené,
hledìl je naopak vyzbrojit. Tím si zavázal k vìrnosti váhavé a posílil
svazek se svými pøíznivci (neprozøetelné by ovšem bylo dát zbranì
do rukou všem poddaným). Vyvolení budou tvé rozhodnutí
považovat pro sebe za èest a ostatních se tím nedotkneš, protože
uznají, že povinnosti vojáka jsou nebezpeènìjší a zodpovìdnìjší,
a zasluhují si tedy i vìtší odmìnu. Když ale odzbrojíš všechny,
smrtelnì je urazíš oèividnou nedùvìrou, nebo si to vyloží tak, že
je máš za zbabìlé èi neschopné. A tak èi onak - podnítíš proti
sobì nenávist. Navíc panovník nemùže v žádném pøípadì zùstat
bez ozbrojené síly a musí pak hledat východisko v najímání
žoldnéøù. Jaké jsou jeho klady a zápory, jsme si už povìdìli: proti
vskutku silnému nepøíteli a místním podvratným živlùm jsou jen
chabou ochranou. Každý panovník musí mít na novém území své
vlastní vojsko. Historie nás tomu uèí na každém kroku.
Pøipojí-li je však ke své kmenové zemi, je situace jiná a musí
odzbrojit všechny s výjimkou tìch, co mu pøi dobývání pomáhali.
Ale i tehdy opatrnost káže pozvolna je zbraní zbavit a opírat svou
73