Niccoló-Machiavelli---Vladař

to však umìt zastøít a mást protivníka. Lidé jsou tak naivní, že
rádi uvìøí tomu, co slyšet chtìjí.
Uvedu jen jeden z nedávných pøíkladù. Alexandr VI. celý život
kdekoho šidil a vždycky mu to všichni spolkli i s návnadou.
Nenajdeme druhého èlovìka, který by byl tolik nasliboval a tak
málo dodržel. Každá lest mu vyšla, protože v lidech èetl jako
v otevøené knize.
Vládce tedy nemusí nutnì mít všechny kladné vlastnosti, ale
mìl by umìt vzbudit zdání, že je nepostrádá. A naopak má-li je, je
krajnì nežádoucí, aby se jimi vždycky a za všech okolností øídil.
A si je shovívavý, lidský, zbožný, upøímný, ale všeho do èasu.
Jakmile vznikne potøeba opaku, nesmí zaváhat. Zejména od nového
vládce se nemùže èekat samá dobrota. Bývá okolnostmi doslova
pøinucen jednat proti všem pøikázáním božím i lidským, ohnout
se po vìtru, když není zbytí a žádá si to zájem koruny.
U obyèejných lidí, ale zejména u panovníkù vždycky rozhoduje
výsledek jejich konání. Je-li úspìšný, i prostøedky, jimiž úspìchu
dosáhl, se lidem nakonec zdají zcela v poøádku. Tak už to na svìtì
chodí, lidé vìtšinou vidí jen vnìjší podobu vìcí.
Jeden ze souèasných vládcù, jehož nechci jmenovat, má plná
ústa míru a vìrnosti, ale obojí je mu v praxi zcela cizí. Kdyby
usiloval jen o mír, nikdy nemohl dosáhnout takového vìhlasu,
a kdyby vždy dbal na plnìní svých slibù, dávno by na trùnì nesedìl.
65