Niccoló-Machiavelli---Vladař

KAPITOLA OSMNÁCTÁ
Jak má vládce plnit dané slovo
I v tomto pøípadì by jistì bylo ideální, kdyby byl vládce za
všech okolností charakterní a èestný a vždycky držel slovo.
Nicménì zkušenosti z naší doby nás uèí, že mnozí výborní panovníci
si s plnìním slova nelámali zrovna hlavu, umìli se z nìj
vyzout a získat vrch nad tìmi, co vždycky úzkostlivì dbali o svou
èest.
Na tomto svìtì existují dva zpùsoby jednání: jedno je ve shodì
se zákony lidskými, druhé se zákony pøírodními. A když nestaèí
k dosažení cíle to první, pak se nedá nic dìlat a musí se sáhnout
i k druhému. Skuteèný panovník musí ovládat obojí. Tomu obraznì
uèili už antiètí spisovatelé, napøíklad ve vyprávìní o Achilleovi
(ale i o jiných vládcích), jak byl svìøen do výchovy kentaura
Cheiróna, zpola zvíøete, zpola èlovìka. Nemìlo to znamenat nic
jiného než právì metaforický návod, že vládce se musí umìt chovat
tak i tak. Jedno bez druhého nevede k nièemu.
Panovník ovšem musí umìt i z živoèišné øíše vybírat. Mìl by
dávat pøednost lišce a lvovi. Lev nepostøehne léèku, liška si
neporadí s vlky. Mìl by tedy být bystrý jako liška a silný jako lev.
Kdo myslí, že vystaèí se silou, tomu nepatøí do ruky žezlo.
Moudrý muž tedy nemùže stát v slovì, je-li mu to na škodu
a jestli pominuly okolnosti, za nichž je dal. Kdyby všichni lidé byli
èestní, moje rada by byla špatná. Ale protože nejsou a sami dané
slovo neplní, rozumný panovník je nemùže dodržovat. Byl by sám
proti sobì. O vhodné záminky není nikdy nouze.
V nové dobì najdeme pro to dostatek pøíkladù. Kolikrát byl,
navzdory všem smlouvám a slibùm, vìrolomnì porušen mír! Proto
kdo chce být dobrým vládcem, musí být mazaný jako liška, musí
64