Niccoló-Machiavelli---Vladař

nestáli. V bitvì u Vailá nakonec Benátèané pøišli v jediné bitvì
o vše, co za osm set let s tolikerou námahou nabyli. S pomocí
žoldnéøského vojska se dobývá pomalu, zdlouhavì a málo, zato
rychle a mnoho se ztrácí.
Když už jsme u italských zkušeností s námezdnými vojsky, chci
se u nich zastavit, vysvìtlit koøeny zla, a tak posloužit nápravì.
V dobì, kdy v Itálii císaøská moc upadala a papežská zaèala
vzrùstat, se Itálie rozpadla na mnoho státù, nebo mnohá velká
mìsta se chopila zbraní a vystoupila proti vlastní šlechtì, která je
pøedtím, podporována císaøem, utlaèovala. Navíc jim nadržovala
církev, která tak hledìla posílit svou svìtskou moc. Na knížecí
stolec tu dosedli muži z øad obèanù. Tak se stalo, že Itálii
v pomìrnì krátké dobì zaèala ovládat církev a nìkolik republik.
Mìšané však nejsou zvyklí vládnout meèem, a proto si najímali
do svých služeb cizí vojska. Prvním, kdo dodal tomuto typu
ozbrojené moci prestiže, byl Alberigo da Conio z Romanì. Z jeho
školy vyšli Braccio a Sforza, kteøí svého èasu rozhodovali
o osudech celé Itálie. Po nich pøišli další, a horší, až nakonec naši
zemi zaplavilo vojsko Karla VIII., vydrancovali ji Ludvíkovi vojáci,
pokoøil ji Ferdinand a zneuctili Švýcaøi. Jak k tomu mohlo dojít?
Velitelé námezdných vojsk pøedevším znièili pìchotu, protože
nemìli prostøedky na její vydržování (jejich jediný majetek byl
žold), a dávali pøednost jízdì, která nemusela být tak poèetná.
Došlo to tak daleko, že ve dvacetitisícovém vojsku nebyly ani dva
tisíce pìšákù. Navíc všechen svùj um vynakládali na to, aby ani
oni, ani jejich vojáci pøíliš nestrádali, a aby uhájili holý život, dávali
pøednost zajetí. Zajatce pak vymìòovali bez výkupného. Pevnosti
v noci nedobývali a kolem vlastních nestavìli ani pøíkopy, ani valy.
A v zimì se vùbec neválèilo. A celou tuhle pohodlnou válku jim
dovolovaly pøedpisy, které si sami urèovali. Tak zavlekli Itálii do
otroctví a do obecného opovržení.
52