Niccoló-Machiavelli---Vladař

krále.
A pokud Benátèané a Florenané zvìtšili kdysi svá území
pomocí žoldnéøského vojska, aniž se vzápìtí stali obìtí svých
vlastních velitelù, pak jenom proto, že mìli víc štìstí než rozumu.
Ti velitelé, kteøí byli znamenití a mohl z nich jít strach, nezvítìzili,
jiní narazili na odpor a další svou ctižádost obrátili jinam. Nezvítìzil
napøíklad John Hawkwood, a jeho vìrnost tedy neprošla zkouškou.
Ale každý mi asi dá za pravdu, že kdyby byl zvítìzil, byli by mu
Florenané vydáni na milost a nemilost. Sforza mìl stálého rivala
v Bracciovi a oba se navzájem hlídali. Nakonec Francesco Sforza
obrátil svou ctižádost do Lombardie a Braccio proti církvi
a Neapolskému království.
Ale vrame se k tomu, co se událo teprve nedávno, témìø
v souèasnosti. Florenané zvolili za svého vojevùdce Paola Vitelliho,
velmi nadaného muže, který se vyšvihl šastným øízením
osudu velmi vysoko. Kdyby byl dobyl Pisu a dal se proti
Florenanùm najmout nepøítelem, bylo by to s nimi dopadlo velice
špatnì. A pokud by si ho byli podrželi, museli by se mu podrobit.
Podíváme-li se blíž na úspìchy Benátèanù, uvidíme, že se jim
vše daøilo jen potud, dokud vedli války vlastním vojskem (dokud
se nepustili do výbojù na souši). Jakmile zaèali s válkami na
pevninì, upustili od provìøeného zpùsobu a napodobili ostatní
Itálii. Zpoèátku se pøi svých výbojích na souši nemuseli bát velitelù,
nebo nemìli velká území a tìšili se velké prestiži; jakmile však
díky Carmagnolovi 44 rozšíøili panství, ochutnali první hoøkostí
svých omylù. Carmagnola byl sice vynikající vojevùdce, za jeho
velení porazili milánského vévodu, ale potom zjistili, že válku
protahuje, a usoudili, že nemá na dalších vítìzstvích zájem.
Propustit ho však nemohli, aby neztratili, co získali, a proto ho
radìji pro svou bezpeènost zavraždili.
Po nìm následovali 45 Bartolomeo z Bergama, Robeno ze San
Severina, hrabì z Pitigliana a další. Ti však jako velitelé za moc
51