Niccoló-Machiavelli---Vladař

KAPITOLA ŠESTÁ
O nových knížectvích dobytých vlastní zbraní
a vlastními schopnostmi
A se nikdo nediví, uvedu-li v pojednání o èerstvì dobytých
knížectvích, kde se ujímá moci nový muž a vzniká nové státní
zøízení, jen ty nejznámìjší pøíklady. Lidé jsou už totiž takoví: radìji
se vydávají po prozkoumaných a vyšlapaných cestách a svým
konáním napodobují ty cizí vzory, které jsou už ovìøené
a zavedené. Jenomže, pøipomínám, nelze jít nikdy navlas stejnou
cestou a dojít dokonalosti tìch, jež napodobujeme. A proto moudrý
èlovìk pùjde cestou prošlapanou jen znamenitými pøedchùdci
a napodobí ty nejvìtší, aby se jim alespoò v nìèem podobal, když
už se jim zcela nevyrovná. Moudrý muž si má poèínat jako zruèný
lukostøelec: aby zasáhl pøíliš vzdálený cíl, namíøí radìji mnohem
výš, nikoli však proto, aby šíp vyletìl vysoko, nýbrž proto, aby
vyšším zamíøením spíše zasáhl zvolený cíl.
A proto také tvrdím, že nová knížectví se zachovávají s takovými
obtížemi, které vyplývají z menší nebo vìtší zpùsobilosti
a nadání toho, kdo je získá. A stane-li se vládcem nìkdo z øadové
šlechty, což pøedpokládá buï um a nadání, anebo sdostatek štìstí
a pøíznì osudu, zdá se, že i obtíže se vyskytují pøimìøenì k jednomu
i druhému. Nicménì je jisté, že ten, kdo spoléhal ménì na vrtkavost
štìstìny, udržel se u moci déle. Vše se v takovém pøípadì
usnadòuje i tím, že vládce je nucen v onom kraji se usadit, nebo
nemá jinou državu.
Nejschopnìjšími z tìch, kdo se stali vladaøi vlastním pøièinìním
a svými mimoøádnými vlastnostmi, byli Mojžíš, Kýros, Romulus
a Théseus 24 . Mojžíš, aèkoliv byl vlastnì jen vykonavatelem pøíkazù
božích, zasluhuje obdiv právì pro tuto milost, jež ho uèinila
27