Niccoló-Machiavelli---Vladař

a prosperity upadl do naprosté bídy. Pohled zblízka nám však øekne,
že se dopustil nìkteré z chyb (vìtšinou i více pøehmatù naráz),
o níž jsem v pøedchozích kapitolách podrobnì pojednal. Struènì
a krátce: nezajistil se pro špatné èasy, a dokud vál dobrý vítr, jeho
loïka hladce plula. Jakmile se vítr utišil, musel ztroskotat. Trvale
úspìšný mùže být jen ten, kdo se pøizpùsobí mìnícím se
podmínkám.
Lidé dospívají k vytèenému cíli rozliènými cestami: jeden
opatrnì, druhý zbrkle, nìkdo násilím a jiný zas lstí, jeden trpìlivostí
a druhý bezohlednou rázností. Všichni mají stejnou šanci
dosáhnout svého. A pøesto vidíme, že když dva dìlají totéž,
nedopadnou stejnì, anebo aèkoliv jednají naprosto rozdílnì,
pochodí do puntíku shodnì. Pøíèina je právì v historických
okolnostech, s nimiž jednají buï ve shodì, nebo v rozporu.
Postupuje-li panovník obezøetnì a trpìlivì a jeho postup
odpovídá dobì, všechno jde dobøe. Zmìní-li se však podmínky
a on svùj zpùsob vlády nepøizpùsobí, pøijde o všechno. Jenomže
kdo je tak prozíravý a pružný? Kdo se dokáže pøinutit opustit
osvìdèené zpùsoby? Kdo dokáže proti své pøirozenosti jednat
podle potøeby tøeba násilnì a bezohlednì? To je dáno jen
málokterým.
Vezmìme napøíklad takového papeže Julia II.: jednal vždy
a všude bezohlednì, a protože doba jeho zpùsobùm pøála, slavil
jeden úspìch za druhým. Pøi jeho první výpravì proti Boloni, ještì
za života Giovanniho Bentivoglia, se z ní Benátèané snažili
vykroutit. Ani španìlskému králi se moc nechtìlo, a tak o tom
jednal nejprve s Francií. Papež se však nedal nièím zastavit a smìle
vytáhl do pole, Španìlé a Benátèané honem nevìdìli,jak se
zachovat, jedni se ho báli, druzí zas chtivì pokukovali po
Neapolském království, jež by byli rádi získali zpìt. Francouzský
král se na jeho stranu pøidal, protože poèítal s jeho pomocí
k pokoøení Benátèanù. A tak papež Julius svou ráznou troufalostí
87