Niccoló-Machiavelli---Vladař

jaké pohnutky tyto lidi ke spolupráci s nimi pøivedly. Byla-li to
zištnost, neukojené požadavky z vlády pøedchozí, nebude mít jejich
náklonnost dlouhého trvání, protože vládce nebude staèit jejich
nároky uspokojit. Pøíklady ze starší i novìjší historie pøesvìdèivì
dokládají, že je vždycky snazší poøízení s tìmi, kteøí proti pùvodní
vládì nic nemìli, k novému pánu se chovali zdrženlivì nebo
dokonce nepøátelsky, než s tìmi, co otevøeli uchvatiteli brány do
vlastní zemì z osobního prospìchu.
A koneènì k otázce pevností. Stavìly se odedávna a jistì ne
nadarmo. Pro odstrašení možného útoèníka nebo jako útoèištì ve
chvíli nejtìžší vykonaly jistì své. Ale také známe z nedávné doby
pøípady pana Niccola Vitelliho, který dal v Castellu zboøit dvì
pevnosti, protože to považoval za bezpeènìjší, nebo urbinského
vévody Guida Ubalda 64 , jenž po návratu na své území, odòaté mu
Borgiou, šel dokonce tak daleko, že zboøil všechny v celém kraji.
Zjevnì považoval za snazší udržet se tu napøíštì bez nich.
I Bentivogliové tak postupovali po návratu do Bolonì.
Jednoznaèné stanovisko tedy neexistuje, mìní se od pøípadu
k pøípadu.
Øeknìme si alespoò tolik, že pro panovníka, který se víc bojí
vlastních poddaných než útoku zvenèí, mají svùj smysl. V opaèném
pøípadì a na nì nespoléhá. Nejspolehlivìjší pevností je taková
vláda, která nevyvolává nenávist lidu. Pøed tou stejnì panovníka
nezachrání sebepevnìjší tvrz, protože se vždycky najde pøièinlivý
soused, jenž jeho lidu nabídne svou zbraò.
V poslední dobì pøinesla pevnost užitek jen hrabìnce z Forli
po zavraždìní jejího manžela. Utekla se do ní a vyèkala tam pomoci
z Milána proti vzbouøenému lidu a mìla velké štìstí, že se právì
nenašel nikdo cizí, kdo by se chopil pøíležitosti. Když ji však pozdìji
napadl Cesare Borgia, byla jí pevnost k nièemu, protože lid se
pøidal na jeho stranu. Stavìt tedy pevnosti èi nestavìt, tak výluènì
otázka nestojí.
75