Niccoló-Machiavelli---Vladař

pøítelem, nebo nepøítelem. Neutralita se pøíliš nevyplácí. Když se
dva perou, musíš vìdìt, èí vítìzství by ti víc ublížilo. Ale i když to
nevíš, je poctivìjší i výhodnìjší zaujmout otevøené stanovisko a jít
do boje. Neudìláš-li to, budeš první obìtí vítìze k velké radosti
poraženého a nikomu nebudeš stát za to, aby ti pomohl. Po
spojenci, který stojí v kritické chvíli se založenýma rukama, netouží
ani vítìz, ani poražený.
Antiochos vtáhl do Øecka na požádání Aitólù, aby jim pomohl
proti Øímu, a souèasnì vypravil posly k Achájùm, aby jim rozmluvil
vmìšování ve prospìch Øímanù. Øímané odpovìdìli tím, že je
naopak vyzvali ke spoleènému boji. V achájské radì, kde vyslanci
obou stran vystoupili, øekl øímský legát: „Je sice pohodlnìjší
nemíchat se do války, ale na druhé stranì není pro vás
nevýhodnìjšího postoje: pøipraví vás o vážnost a vaši zemi
o svobodu - vítìz vás pohltí.“
Jen nepøítel naléhá na panovníka, aby zachoval neutralitu, pøítel
naopak žádá, aby ses mu nezastøenì postavil po bok. Ve snaze
vyhnout se momentálnímu nebezpeèí volí nìkteøí krátkozrací
monarchové - sobì ke škodì - neutralitu. Jiní, moudøejší, se
neváhají postavit na stranu jednoho ze soupeøù, protože když pak
spolu s ním zvítìzí, a by byl sebemocnìjší a oni mu byli vydáni
na milost, je vázán vdìèností a spojeneckými ohledy. Tak špatný
totiž ten náš svìt zas není, aby byl schopen tak èerného nevdìku,
a žádné vítìzství není tak drtivé, aby pøehlušilo hlas spravedlnosti.
A i když ten, komu panovník pøispìchá na pomoc, pøece jen
prohraje, nezapomene na prokázanou službu, ze všech sil svému
spojenci v nouzi pomáhá a nikde není psáno, že se karta
v budoucnu nemùže obrátit - pak sdílíš žeò vítìzství s ním. Ale
také v tom pøípadì, že se ani jedné z obou bojujících stran nemusíš
obávat, je výhodné na jednu z nich vsadit. Pøispìje-li panovník
k výhøe - má svého spojence do budoucna v hrsti -, v opaèném
pøípadì mu však pomoc také nezapomene.
78