Niccoló-Machiavelli---Vladař

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ
O štìdrosti a skouposti
Jistì mi dáte za pravdu, že štìdrost je velká ctnost. A pøesto,
je-li okázalá, nevede k nièemu dobrému. Když se však prokazuje
diskrétnì a cudnì - jak by se uplatòovat mìla - nikdo se o ní nedozví
a stejnì máš povìst skrblíka. Aby si panovník dobyl povìst
štìdrého muže, musí si pøi všech pøíležitostech poèínat s velkou
pompou. Jenomže pøirozený následek takového pøepychového
života je, že promrhá celé své jmìní, a chce-li si úroveò, na niž je
zvyklý, udržet, mùže si pomoci jen na úkor poddaných
prostøednictvím nových a nových daní a poplatkù. Ti ho zaènou
pochopitelnì nenávidìt. A když se k tomu neuchýlí a zvolí naopak
cestu omezení a skromnosti, ztratí veškerý respekt.
Z toho plyne, že moudrému panovníkovi nesmí záležet na tom,
zda je považován za skrblíka, èi ne. Až lidé poznají, že díky své
hospodárnosti vystaèí s vlastními pøíjmy a ještì z nich dokáže
zajistit v pøípadì potøeby, a bez zatìžování lidu, obranu své zemì,
popøípadì i další dobyvaènou výpravu v zájmu své bezpeènosti,
svùj názor zmìní a zaènou ho považovat za štìdrého. Štìdrost je
ctností jen potud, pokud jde z vlastní kapsy a na pravém místì.
Stojí za povšimnutí, že z našich souèasníkù jen ti panovníci, co
byli považováni za skoupé, to nìkam dotáhli. Papež Julius II. byl
nadmíru šetrný, než dosáhl papežského stolce, ale jak pozdìji došlo
k válkám, mìl dlaò otevøenou. Nynìjší francouzský král vedl
mnoho válek, ale nikdy na úèet svých poddaných. A souèasný
španìlský král 51 by byl bezpochyby nikdy neuskuteènil tolik
úspìšných tažení, kdyby mìl pøedtím lehkou ruku na peníze.
Hromadìní penìz se obecnì nepovažuje za ctnost. Slouží-li
však k tomu, aby vládce nemusel odírat poddané nebo jinde loupit,
60