Niccoló-Machiavelli---Vladař

než papež Alexandr zemøe, aby byl s to odolat prvnímu útoku
jeho nástupce.
Z tìchto ètyø cílù stihl do Alexandrovy smrti naplnit tøi. Ètvrtý
byl na dosah. Z pánù usmrtil všechny, které dostihl, a zachránilo
se jich jen málo, øímské šlechtice si získal a v kolegiu kardinálù
mìl silného spojence a oporu. Pokud jde o nový výboj, zamýšlel
zmocnit se Toskánska, když už mìl pod svou mocí Perugiu,
Piombino a pod svou ochranou Pisu. Na Francii už nemusel brát
ohledy, protože Španìlé Francouze z Neapolského království
vyhnali a obì strany nyní potøebovaly jeho pøátelství. Rozhodl se
proto napadnout Pisu. Navíc se mu pøi tom poddaly Lucca a Siena,
jednak ze strachu, jednak ze zášti vùèi Florencii. Florenané byli
bezradní, a kdyby se vévodovi bylo podaøilo mìsta dobýt hned,
ještì toho roku, co Alexandr zemøel, byl by si získal takový respekt
a moc, že by se byl postavil na vlastní nohy a nebyl by závislý na
náklonnosti a pomoci druhých. Jenomže Alexandr zemøel pìt let
poté, co vévoda poprvé tasil meè. Zanechal ho jen s panstvím
upevnìným v Romani, kdežto všechno ostatní viselo ve vzduchu
mezi dvìma silnými nepøátelskými armádami. A vévoda sám navíc
ulehl, na smrt nemocný. Byl to muž bezohledný, anebo chcete-li
stateèný a obezøetný, který umìl držet druhé v šachu nebo je znièit,
vìdìl, že základy, které v tak krátké dobì položil, jsou dostateènì
pevné, a kdyby nebyl mìl ty dvì nepøátelské armády za zády a byl
zdráv, všechny potíže by bezpochyby pøekonal. Jak pevné to byly
základy, ukazuje i to, že Romaòa na nìj èekala víc než mìsíc.
Dokonce i v Øímì, aèkoliv polomrtvý, byl zcela bezpeèný, protože
Baglionové, Vitelliové a Orsiniové, kteøí se mezitím vrátili do
mìsta, nenašli zde jediného spojence proti nìmu. Nemohl sice
prosadit na papežský stolec vyvolence, ale mìl dost dlouhé prsty
na to, aby dokázal zabránit kandidatuøe sobì nepohodlného muže.
Kdyby byl v dobì Alexandrovy smrti zdráv, mìl by všechno lehké.
Ve dnech, kdy Julia II. volili za papeže, mi øekl, že rozmýšlel
34