Niccoló-Machiavelli---Vladař

pøívrženci jsou pak naráz ve smrtelném nebezpeèí. K vyjasnìní
této otázky je zapotøebí zjistit, zda ti, co pøinášejí novoty, tak èiní
z vlastní vùle a zcela samostatnì, nebo zda svùj zámìr uskuteèòují
s pomocí nìkoho jiného. V druhém pøípadì dopadnou vždycky
špatnì a nièeho se nedomohou. Stojí-li však na vlastních nohou
a mají dostatek vlastních sil, jen málokdy podlehnou. To je také
dùvod, proè proroci s meèem v ruce uspìli, kdežto ti neozbrojení
podlehli.
A nadto je lidská povaha vrtkavá: je snadné nìkoho o nìèem
pøesvìdèit, ale tìžké ho v pøesvìdèení udržet. Proto je zapotøebí
být pøipraven prosadit vlastní zámìry silou, jakmile lidi víra opustí.
Nebyl by se udržel ani Mojžíš, ani Kýros, ani Théseus, ani Romulus,
kdyby nedrželi v rukou meè. K tomuto trpkému poznání došel
v naší dobì i mnich Girolamo Savonarola 26 . Jakmile mu lidé pøestali
vìøit, nebo nemìl prostøedky, jak udržet ve víøe kolísající, jeho
øád ztroskotal. Strùjci zmìn se støetávají s velkými obtížemi,
neustále jim hrozí rùzná nebezpeèenství,jež musejí pøekonávat
stateèností a opatrností, avšak jakmile je pøemohou, znièí své
odpùrce a získají vážnost, stávají se mocnými, bezpeènými, ctìnými
a šastnými.
K tìmto velikým pøíkladùm bych rád pøidal jeden menší, který
se s nimi dá pomìøit a nahradí mnohé jiné. Mám na mysli Hieróna
Syrákúského 27 , který se z nièeho vyšvihl na první místo ve státì.
I jemu osud nabídl pøíležitost. Utlaèovaní Syrákúsané si ho zvolili
za vùdce a on se pak svým vlastním pøièinìním a zpùsobilostí stal
jejich vládcem. Už døíve vynikal do té míry, že spisovatelé o nìm
øíkali, že k tomu, aby se stal králem, mu schází jenom království.
Hierón rozbil starou organizaci armády a zavedl novou, opustil
staré pøátele a získal si nové, a když mìl spojence i vojsko, stanul
na dostateènì pevných základech, aby si mohl dovolit postavit
jakoukoli budovu. Neboli s velkou námahou získával, ale s malou
pak dobyté udržel.
29