Niccoló-Machiavelli---Vladař

kromì mnoha jiných v Itálii. Mezi nimi se za poslání, které
nejvýraznìji a nejvýznamnìji formovalo Machiavelliho myšlení
a názory na politiku, považuje návštìva u Cesara Borgii, jehož
rozhodnost, energiènost a neúnavnost na mladého diplomata
hluboce zapùsobily. Prvotní impulz k sepsání velkých politických
pojednání Machiavelli snad našel ve chvíli, když na Silvestra roku
1502 Alessandro Borgia sezval své spojence, kteøí se proti nìmu
spikli, a zbavil se jich.
Tato poslání a významný úøad znamenaly konec období, které
nazýval svým „zlatým vìkem”, a pøinesly mu znaènou politickou
erudici. Když se však vrátili Medicejové, upadl do podezøení, že
je úèastníkem spiknutí Pietra Paola Boscoliho a Agostina
Capponiho. Byl uvìznìn, muèen, ale nakonec jako nevinný
propuštìn. (Boscoli a Capponi byli 22. února 1513 popraveni.)
Od té doby trávil Machiavelli, zbaven možnosti zastávat veøejný
úøad, život v ústraní v rodinné vile Sant‘Andrea u San Casciana
poblíž Florencie. Zde se vìnoval studiu historických pramenù
a meditoval nad osudem øímské øíše a nad osudem Florencie a celé
Itálie.
Florencie v té dobì byla stále ještì srdcem Itálie, kde sice
pohasly myšlenky hnutí guelfù a ghibellinù, ale kde se znovu
rozhoøela myšlenka republiky po vzoru republiky øímské. Vztah
Machiavelliho k ní velice dobøe charakterizuje jeden verš z jeho
sbírky Desetiletí:
La voce d’un Cappon tra cento Galli,
který by se dal volnì pøeložit:
Hlas jednoho kapouna mezi stovkou kohoutù,
když slovo Cappon se vztahuje na Agostina Capponiho a Galli
je tøeba chápat jako Galové = Francouzi, kteøí Itálii ohrožovali
a jimž se neumìla ubránit. Nezávislost a sláva Florencie a láska
ke svobodì mu byly morální vzpruhou a posilovaly jeho
pøesvìdèení, že Itálie mùže být znovu velkou svobodnou zemí
5