Niccoló-Machiavelli---Vladař

Proto spadla Itálie francouzskému králi Karlu VIII. do klína.
Kdo tvrdí, že to zavinily naše høíchy 42 , nemá pravdu. Zavinily to
høíchy panovníkù - a to ne proti božím pøikázáním, ale proti
zdravému rozumu.
Vyložím teï, v èem jsou nedostatky tohoto vojska. Jeho veliteli
mohou být buï schopní vojevùdci, nebo bøídilové. V prvním
pøípadì jim není co vìøit, protože myslí na svou vlastní slávu a moc
a podmaní si èasem bud svého vlastního pána, nebo nìkoho jiného,
i proti vùli svého panovníka. A je-li velitel neschopný, znièí vladaøe
o to rychleji a døíve.
Tomu, kdo namítne. že taková jsou rizika u každého vojska,
uvedu pøíklady z historie. Panovník má pøedevším velet svému
vojsku sám; republika vybírá nejlepšího ze svých mužù - když se
neosvìdèí, mùže ho kdykoli odvolat, a prokáže-li výjimeèné
schopnosti, má své zákony, aby ho udržela v mezích. Zkušenost
nezvratnì ukazuje, že pouze knížata a republiky s vlastní
ozbrojenou silou dosahují nejvìtších úspìchù a že nájemné vojsko
nadìlá pouze škody. O mnoho obtížnìji také jednotlivec uchvátí
moc v republice s vlastním vojskem než v republice chránìné
žoldáky.
Øím a Sparta mìly po staletí vlastní ozbrojené síly - a byly
svobodné. Švýcaøi mají také vlastní silné vojsko, a jsou svobodní.
Ve starovìku mìlo nájemné vojsko Kartágo a po první válce
s Øímany málem podlehlo vlastním žoldákùm, pøestože velitelé
byli Kartáginci. Po smrti Epameinónda se velitelem thébského
vojska z vùle obèanù mìsta stal Filip Makedonský 43 . Jakmile
zvítìzil, pøipravil je o svobodu. Miláòané si po smrti vévody Filipa
najali proti Benátkám Franceska Sforzu, který je sice vskutku
u Caravagaia porazil, ale pak se s nimi spojil a podmanil si vlastní
pány, Miláòany. Už jeho otec byl žoldnéøem u neapolské královny
Giovanny, a také ji zradil. Zanechal ji bez vojska, a tak ona, aby
neztratila království, musela vzít zavdìk ochranou aragonského
50