Niccoló-Machiavelli---Vladař

KAPITOLA PATNÁCTÁ
O vìcech, za nìž se lidem, a pøedevším knížatùm,
dostává pochvaly nebo potupy
Nyní je tøeba zamyslet se nad tím, jak má vladaø zacházet
s poddanými a se spojenci. Vím, že o tom psali už mnozí, a nerad
bych byl pokládán za domýšlivce, že se tím chci obírat i já, zvláštì
budu-li se odchylovat od jiných. Mám však v úmyslu napsat
užiteènou knížku, takže pokládám za vhodnìjší dívat se na vìci
tak, jak se mají ve skuteènosti, než jak se zvnìjšku jeví. Je totiž
velký rozdíl mezi tím, jaký život je a jaký by mìl být. Ten, kdo si
nevšímá reality a nechce vidìt, jací lidé jsou, a staví spíše na svých
pøáních a pøedstavách, jak by svìt vypadat mìl, nedopadne dobøe.
A èlovìk, který se chce za všech okolností chovat ušlechtile a jevit
se všem jako dobrý èlovìk, se zlou se potáže mezi tolika lidmi,
kteøí dobøí nejsou. Proto také vladaø, který se chce udržet, se musí
nauèit ve vlastním zájmu zachovat se nìkdy tøeba i ne zrovna
ušlechtile a pøesnì vìdìt, kdy si mùže dovolit dobrotu.
Proto pusme ze zøetele ideální lidské vlastnosti, jimiž by mìl
vládce oplývat, a hleïme si praktické stránky života. Èím výš
èlovìk v hodnostech stoupá, tím víc se o nìm mluví, a vládce,
protože stojí na samém vrcholu, patøí k nejpøetøásanìjším. V èem
jedni u nìho vidí hospodárnost, druzí zas lakotu, v oprávnìné
pøísnosti ukrutnost, v soucitu a vlídnosti naopak slabost
a zbabìlost. Co jeden na nìm považuje za úèelné a praktické, druhý
mùže mít za vìrolomné a bezzásadové, ve velkorysosti lze vidìt
i lehkomyslnost, v uzavøenosti a zdrženlivosti tøeba pýchu
a nafoukanost, pøímost se mùže hodnotit jako mazanost, pevnost
jako neústupnost, vážný èlovìk mùže nìkomu pøipadat jako
morous a nelida, zbožný jako pokrytec a tak dále.
58