Niccoló-Machiavelli---Vladař

jemuž na vlastním životì vùbec nesejde. Není to tak. Podobný
pøípad je velice vzácný a panovník se mùže úèinnì chránit tím, že
neubližuje nikomu ze svého bezprostøedního okolí. Caracalla se
této osudné chyby dopustil. Dal popravit bratra onoho setníka,
jemu samotnému bez ustání vyhrožoval, a pøece si ho ponechal
v osobní stráži. Byla to neuvìøitelná pošetilost a nakonec ho stála
život.
Commodova 59 nástupní situace byla naprosto pøíznivá. Jako
syn Marka Aurelia nastoupil na trùn dìdièným právem a bývalo
by mu staèilo kráèet ve stopách ctìného otce. Jenomže Commodus
mìl odpornou krutou povahu a nelítostnì odíral lid, aby si naklonil
vojsko. Navíc nedbal na majestát, po arénách zápasil s gladiátory
a povoloval svým nízkým pudùm, takže to nakonec dopracoval
tak daleko, že vojsko jím opovrhovalo a lid ho nenávidìl. Spiknutí
pak bylo zcela pøirozeným následkem a byl zabit.
Maximinùv 60 pøíbìh je z trochu jiného kadlubu. Byl to muž
nespornì udatný, proto si ho také legie - znechucené zmìkèilostí
Alexandrovou - zvolily po jeho zavraždìní za nástupce. Nevládl
však dlouho. Pøedevším byl pøíliš nízkého pùvodu (byl pasákem
ovcí v Trákii) a kdekdo o tom vìdìl, a za druhé pøíliš dlouho váhal
se vstupem do Øíma po svém provolání císaøem. Jeho úøedníci
tam, i po celé zemi, zatím bez zábran nelítostnì vládli a vytvoøili
mu tak povìst krutovládce. Celý svìt jím tedy opovrhoval a všichni
se báli jeho údajné surovosti. Nejprve propukla vzpoura v Africe,
pak v Øímì a nakonec se rozhoøela po celé Itálii. Ve chvíli, kdy
bezvýslednì obléhal se svými Aquileiu, obrátili se i oni proti nìmu,
protože vidìli, že má všechny proti sobì. Èekala ho smrt z rukou
tìch, kteøí si ho sami zvolili.
O Elagabalovi 61 , Macrinovi 62 a Iulianovi netøeba ztrácet slov.
Vládli krátce a na všech stranách sklízeli jen hluboké opovržení.
Naši souèasní vládcové mají situaci o to lehèí, že se nemusí
vyrovnávat s nadmìrnými nároky vojska. Nemohou je zajisté
71