Niccoló-Machiavelli---Vladař

si, že je zapotøebí dát zemi dobrou vládu, aby si ji získal a pøinutil
k poslušnosti. Proto postavil do èela pana Ramira de Orco, muže
tvrdého a bezohledného, jehož vybavil neomezenou mocí. Ten tam
v krátkém èase zavedl k vlastní chvále a cti poøádek, klid
a svornost. Posléze však vévoda usoudil, že taková tvrdost už
není potøebná a budí spíš nenávist než oddanost. Proto v kraji zøídil
a ustavil civilní soud, jemuž pøedsedal vynikající muž a v nìmž
mìlo každé mìsto svého zástupce. Vìdìl, že dosavadní pøísnost
obyvatele proti nìmu do jisté míry popudila, a chtìl jim tedy
dokázat, že pùvodcem všeho zla nebyl on, nýbrž drsná povaha
jeho zástupce. I pøikázal ho jednoho rána zabít. Našli ho
rozseknutého vedví s nožem v boku na námìstí v Celenì. Hrùznost
pohledu na mrtvolu obyvatelstvo uspokojila a souèasnì vyvolala
strach.
Vrame se však k naší vìci. Nyní, když mìl vévoda plnì moc
v rukách a mohl se cítit bezpeèný, potøeboval, ba musel si
zabezpeèit úctu a respekt francouzského krále, aby se mohl pustit
do dalších výbojù. Byl si vìdom toho, že jakmile král zpozoruje
svou chybu, nedovolí mu postupovat. Pustil se tedy do hledání
nových spojencù a váhal pøidat se k Francouzùm, když táhli do
Neapolského království proti Španìlùm, kteøí obléhali Gaetu. Mìl
totiž v úmyslu získat 29 na svou stranu právì Španìly, což by se mu
bylo i zdaøilo, nebýt Alexandrova úmrtí. Tolik tedy uèinil pro
pøítomnost.
Pokud však šlo o budoucnost, mìl se jí co obávat, nebo musel
poèítat s tím, že nový papež mu nebude právì naklonìn a že bude
spíš hledìt zbavit ho všeho, co doposud díky otci získal. Proto
pojal úmysl zabezpeèit se proti tomu hned nìkolikerým zpùsobem.
Za prvé: vyhubit rody pánù, které oloupil, aby se papež nemohl
s nimi spojit. Za druhé: získat si všechny øímské šlechtice, aby
s jejich pomocí mohl držet papeže na uzdì. Za tøetí: naklonit si
kolegium kardinálù. A za ètvrté: natolik rozšíøit svou moc, ještì
33