Untitled

*) V roce 1996 počet trvale bydlících obyvatel a nová výstavba jsou
data z bilancí ČSÚ, ostatní údaje jsou odhady.
Deficit bytů, který v roce 1991 byl 73,3 tisíc, se dále zvýšil a ke
konci roku 1996 činí v Praze cca 82,1 tisíc, při zahrnutí potřeb cizinců
93,1 tisíc. Současný objem nově zahajované výstavby bytů a zvyšující
se podíl bytů pronajatých cizincům způsobují další narůstání bytového
deficitu. Jeho snížení bude možné pouze dojde-li k intenzifikaci
výstavby po vytvoření vhodných předpokladů politických, finančních
i legislativních, zaměřených na možnost řešení bytové situace co
nejširších vrstev obyvatel.
2.3.1 Potřeba bytů
Prvním krokem pro stanovení rozsahu ploch potřebných pro
bydlení na území hlavního města Prahy v novém územním plánu bylo
vytvoření představy o počtu bytů, který by byl v souladu s před-
pokládaným počtem trvale bydlících obyvatel a vývojem velikosti
a počtu censových domácností.
Počet bytů, který by byl potřeba pro obyvatele Prahy v roce 2010
k uspokojení poptávky a k fungování trhu s byty, byl odhadnut na
základě dvou variant vývoje počtu trvale bydlících obyvatel a domác-
ností a na základě odborného odhadu potřeb bytů pro obyvatele "de
facto".
Odhad potřeby bytů byl zpracován třemi odlišnými metodami,
vycházejícími z výsledků Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) v r.1991,
z výpočtu průměrné velikosti a počtu členů censových domácností
a z výpočtu potenciálních bytových domácností. Z nich byla vybrána
nejnižší varianta, která stanoví potřebu výstavby bytů pro trvale
bydlící v celkovém objemu cca 110 tisíc a pro další kategorie
obyvatel "de facto" cca 31 tisíc bytů.
Pro kvalitu a prostorový standard požadovaného bytového fondu
bude rozhodující sociální stratifikace. Je pravděpodobné, že více než
15 - 20 % luxusních bytů různých velikostí s výrazným nadstandardním
vybavením a doprovodnými službami se na trhu neuplatní.
Na druhé straně by mělo být k dispozici přibližně stejné množství
levných bytů pro sociálně slabé skupiny obyvatel.
Z tohoto hlediska je nutná podpora rozmanitým formám bytové
výstavby počínaje rodinnými domy individuálními i řadovými, přes
bytové domy nízko i středněpodlažní nejen v čistě obytných územích,
ale i ve smíšené zástavbě a městských jádrech.
Mimo vlastní bytový fond by na území hlavního města měla
existovat dostatečná kapacita ubytoven a přístřeší pro přechodné a se-
zónní pracovníky, sociálně neadaptované obyvatele, případně neplatiče
nájemného atd. U těchto zařízení je nutné vyhnout se koncentraci a vel-
kým kapacitám, takže jejich potřeba se bude uspokojovat na plochách
různých typů (hlavně smíšených obytných území a území pro nerušící
výrobu a služby).
Uspokojení teoretické potřeby bytů v roce 2010 na základě ÚPn
(v tis.)
SLDB 1991 2 010
Počet trvale bydlících obyvatel 1 214 1 200
Počet cenzovních domácností 547 571
Průměrná velikost cenzovních 2,22 2,1
Počet dlouhodobě přítomných 195
Celkový počet bytů 516
Nová výstavba v období 1991 - 110
Hrubý úbytek BF v období -52
Celkový počet bytů 2010 574
3 % soužití 538 554
Rezerva pro trh 50 50
Byty pro 50 % Pražanů žijících 2
Dlouhodobě přítomní
Nárokující byt 31
Teoretická celková potřeba 590 635
Deficit teoretické potřeby bytů 74 61
Část lidí, kteří budou chtít bydlet v Praze a nenajdou zde bydlení,
bude uspokojena bytovou výstavbou v metropolitním regionu (cca
35 tisíc bytů pro 84 tisíc obyvatel - předpoklad velikosti průměrné
bytové domácnosti 2,4). Zbývající obyvatelé v počtu cca 48 tisíc budou
bydlet v ubytovnách a podnájmech.
Větší část bytového fondu než dosud bude blokována vlastníky,
kteří budou v Praze mít k dispozici trvale byt k občasnému krátko-
dobému pobytu. Tyto zájmy nejsou v návrhu kvantifikovány, ale lze
očekávat, že naplňování jejich potřeb bude rychlejší než uspokojování
bytových potřeb středních a chudších vrstev pražského obyvatelstva.
Rozmístění bytového fondu na území Prahy předurčuje
rozmístění obyvatel. Bude přetrvávat nerovnoměrnost mezi centrem
města a okrajovými částmi. I nadále bude docházet ke stagnaci bytové
funkce ve vnitřním městě a jejímu dalšímu rozvíjení na dosud volných
plochách převážného počtu městských částí.
2.4. ZMĚNY SOCIÁLNÍ STRUKTURY
Přesto, že sociální rozdíly jsou v Praze větší než v jiných českých
městech, většinu obyvatelstva proces sociální diferenciace zatím výrazně
nepostihl. Majetková diferenciace sice roste, ale díky regulaci
nájemného a nedostatku volných bytů zatím nedošlo k přeskupení
obyvatel do oblastí s vyšším a nižším sociálním statusem.
Odstartování deregulace nájemného, ekonomická stagnace
a vzrůst podílu obyvatel v poproduktivním věku však v následujících
letech způsobí zvětšování sociálních rozdílů. Z dostupných průzkumů
vyplývá, že se bude zvyšovat zastoupení příslušníků nižších příjmových
skupin, popř. i sociálně slabých obyvatel. Prohlubující se rozdíly mezi
jednotlivými společenskými vrstvami vyvolají zvýšenou prostorovou
mobilitu, motivovanou buď snahou minimalizovat náklady na bydlení,
nebo naopak zvýraznit sociální prestiž. Územní kumulace mezních
příjmových skupin obyvatelstva vede často k jejich oddělování a izolaci,
čímž následně dochází k dalšímu zvětšování sociálních rozdílů.
Územní plán proto vhodnou nabídkou menších ploch vytváří
předpoklady, tak jako i plány jiných velkých měst (např. Paříže),
k promíšenosti bytového fondu pro různé příjmové skupiny obyvatel.
Územní plán sídelního útvaru 14
Útvar rozvoje hl. m. Prahy
hlavního města Prahy 1999