Untitled
Untitled
Untitled
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
6.4. ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY<br />
6.4.1. Úvod a metodika<br />
Územní systém ekologické stability (ÚSES) je chápán jako<br />
soustava přírodních společenstev, kterou je nutno udržovat. Je zdrojem<br />
pro přirozenou reprodukci přírodního prostředí.<br />
Tvoří ho stávající ekologicky stabilnější části krajiny, účelně<br />
rozmístěné na základě funkčních a prostorových kritérií a doplněné<br />
o navržené prvky.<br />
Stávající ÚSES je síť vybraných částí kostry ekologické stability<br />
a navržený ÚSES je prostorové doplnění kostry ekologické stability, aby<br />
byl systém schopen plnit svoje předpokládané funkce.<br />
Při vymezení a návrhu systému ekologické stability jsou<br />
respektována tato kritéria:<br />
1. Rozmanitost potenciálních přírodních ekosystémů v území.<br />
2. Jejich prostorové vazby.<br />
3. Nezbytné prostorové parametry<br />
4. Aktuální stav krajiny.<br />
5. Společenské limity a záměry, určující současné a perspektivní<br />
možnosti kompletování uceleného systému.<br />
Dělí se podle biogeografického významu skladebných prvků na<br />
lokální, regionální a nadregionální. Je tvořen biocentry, biokoridory<br />
a interakčními prvky.<br />
Biocentrum je biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým<br />
stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či<br />
pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.<br />
Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části<br />
organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich<br />
migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.<br />
Interakční prvek je nepostradatelný krajinný segment, který<br />
svojí velikostí a stavem ekologických podmínek doplňuje dílčím, ale<br />
zásadním způsobem ekologické niky těch druhů organizmů, které jsou<br />
schopny se zapojovat do potravní sítě sousedních méně stabilních<br />
společenstev. Umožňuje tak jejich trvalou existenci i v méně stabilní<br />
krajině.<br />
Interakční prvky jsou v územním plánu tvořeny některými<br />
maloplošnými chráněnými územími a některými dalšími významnými<br />
celky zeleně, v okrajových částech řešeného území, převážně<br />
v zemědělské krajině, liniovými prvky podél polních cest a vodotečí.<br />
Územní systém ekologické stability, který je součástí Územního<br />
plánu hl. m. Prahy, vycházel z konceptu Územního plánu hl. m. Prahy,<br />
který byl zpracován podle generelu ÚSES (Löw a spol. s. r. o. z roku<br />
1993). Oproti konceptu však musel doznat určité změny, a to ze dvou<br />
důvodů :<br />
1. V roce 1995 byla zpracována nová metodika, která mění oproti<br />
předešlé zejména prostorové parametry ÚSES.<br />
2. Od roku 1997 jsou k dispozici ÚTP NR-R ÚSES ČR (Územně<br />
technický podklad Nadregionální a regionální ÚSES ČR) zpracované<br />
Společností pro životní prostředí Brno s. r. o. Územně technické<br />
podklady mění oproti konceptu územního plánu Prahy zejména průběh<br />
nadregionálních biokoridorů - jejich os Prahou.<br />
K oběma těmto skutečnostem při zapracování ÚSES do územního<br />
plánu Prahy muselo být přihlédnuto. Kromě toho došlo u prvků<br />
vymezených již v konceptu k upřesnění v podrobnějším měřítku (1:10<br />
000) a doplnění systému o interakční prvky.<br />
6.4.2. Územní systém ekologické stability - návrh<br />
Biocentra<br />
6.4.2.1. Nadregionální ÚSES<br />
Na území Prahy jsou zastoupena dvě nadregionální biocentra. Do<br />
východního okraje řešeného území zasahuje nadregionální biocentrum<br />
Vidrholec, které je reprezentativním biocentrem pro Českobrodský<br />
bioregion.<br />
Ze severu do řešeného území zasahuje nadregionální biocentrum<br />
Údolí Vltavy, které je unikátní součástí Řipského bioregionu.<br />
Biokoridory<br />
Nadregionální biocentra jsou propojena nadregionálními<br />
biokoridory, které zajišťují migraci organizmů po nadregionálně<br />
významných trasách. Nadregionální biokoridory jsou tvořeny z os a och-<br />
ranných zón. Prostorové parametry os jsou totožné s prostorovými<br />
parametry regionálních biokoridorů příslušného typu.<br />
Na území Prahy, dle migrujících společenstev, jsou zastoupeny<br />
tyto typy nadregionálních biokoridorů:<br />
a) vodní - řeky Vltava a Berounka,<br />
b) nivní - niva Vltavy v úseku Zbraslav - Sedlec,<br />
c) teplomilný doubravní - svahy východní a jihovýchodní expozice nad<br />
vodními toky Vltavy a Berounky,<br />
d) mezofilní hájový - zajišťující migraci organismů z regionálního<br />
biocentra Velký háj v městské části Radotín, po západním<br />
a jihozápadním okraji Prahy, přes Šárecké údolí, do nadregionálního<br />
biocentra Údolí Vltavy,<br />
6.4.2.1.1. Nadregionální ÚSES - současný stav<br />
Obě biocentra jsou relativně funkční - stávající.<br />
Vodní a nivní biokoridory<br />
Trasa vodních a nivních biokoridorů je dána trasami řek, ale<br />
jejich funkční způsobilost je velmi omezena. To je podmíněno<br />
nadměrnou antropickou činností. Za plně funkční lze považovat pouze<br />
některá lokální biocentra na těchto biokoridorech.<br />
Teplomilný doubravní biokoridor<br />
Teplomilný doubravní biokoridor tvoří přírodní fragmenty, které<br />
se roztroušeně nacházejí v trase - biocentrum Velký háj, přírodní<br />
památka (PP) Nad závodištěm, přírodní rezervace (PR) Chuchelský háj,<br />
národní přírodní památka (NPP) Barrandovské skály, PP Pod<br />
Žvahovem, PP Ctirad a pokračuje severním směrem přes Smíchov na<br />
Petřín, biocentrum Hradčany, svahy pod Letenskou plání a dále<br />
pokračuje přes Stromovku a kaňonem Vltavy do PR Podhoří. Koridor je<br />
nesouvislý, tvoří ho převážně menší osamocené plochy. Jeho vymezení<br />
bylo upřesněno na základě jednání se zpracovatelem ÚTP NR-R ČR.<br />
Koridor až na tři fragmenty je stávající - funkční.<br />
Mezofilní hájový biokoridor<br />
Mezofilní hájový biokoridor vedený po jihozápadním a západ-<br />
ním okraji Prahy vychází z regionálního funkčního biocentra Velký háj<br />
a směřuje dále přes regionální biocentrun Radotínské údolí na sever.<br />
Dále je v dlouhém úseku nefunkční. Funkční je pouze regionální<br />
biocentrum Břevská rákosina, které však leží mimo území hl. m. Prahy,<br />
a pak až závěrečný úsek v Šáreckém údolí.<br />
6.4.2.1.2. Nadregionální ÚSES - návrh<br />
Vodní a nivní biokoridory<br />
Trasa vodních a nivních biokoridorů je dána trasami řek, ale<br />
jejich funkční způsobilost je velmi omezena. To je podmíněno<br />
nadměrnou antropickou činností. S ohledem na úpravu břehů Vltavy<br />
a zastavěnost centrální části Prahy není v této části předpoklad, že se<br />
situace zlepší. Se vzrůstající vzdáleností od centrální části města vzrůstá<br />
podél řeky možnost realizace dosadeb břehových porostů a vytvoření<br />
vložených lokálních biocenter a regionálního biocentra Maniny.<br />
V omezeně funkčním regionálním biocentru Císařská louka by nemělo<br />
docházet ke zvyšování podílu zpevněných ploch. Jiná situace je u Be-<br />
rounky. Relativně nízká intenzita lidské činnosti dovoluje obnovit<br />
funkčnost koridoru a založit regionální biocentrum V lukách. Důležité<br />
bude sladit požadavky ochrany přírody se zásadami pro využití<br />
inundačních území vodních toků.<br />
Územní plán sídelního útvaru Útvar rozvoje hl. m. Prahy<br />
83<br />
hlavního města Prahy 1999
Change language