Untitled

Územní plán plně respektuje stávající vinice ve svém rozsahu
a nové lokality nenavrhuje.
Zahrádky a zahrádkové osady zahrnují plochy pro pěstování
ovoce, zeleniny a okrasných rostlin včetně zahrádkářských chat a
klubových objektů. Územní plán v problematice zahrádkových osad
vychází z podrobných průzkumů a rozborů jednotlivých lokalit. Na
základě stanovených limitů se opírá o jednotnou systematiku přístupu
podle polohy ve městě.
V centrální části města jsou zahrádkové osady formou užitkové,
převážně dožívající uzavřené zeleně, s dominantním zaměřením
převážně na produkční činnost, nežádoucí bariérou v území, a proto jsou
navrženy ke zrušení. Jsou v rozporu se záměrem zpřístupnit plochy
zeleně, zajistit prostupnost území, rozšířit rekreační zázemí pro širší
zájmové území. Část osad, které leží v zelených tazích v zástavbě, či
v místech výrazných deficitů volně přístupných parkových ploch je
navržena k přeměně s cílem doplnit systém stávajících parkových ploch
a pásů. Zahrádkové osady na jednotlivých parcelách, které jsou jasně
definovanými rozvojovými územími se všemi předpoklady pro
urbanizaci , jsou navrženy k zástavbě.
V kompaktním městě jsou zahrádkové osady ponechány
v lokalitách, které navazují na přírodní území a z terénních nebo
prostorových důvodů nejsou vhodné pro zástavbu ani volně přístupnou
zeleň.
Ve vnějším pásmu jsou stávající osady stabilizovány a doplněny o
nové lokality. Vždy však jsou navrženy jako nedílná součást tzv.
kulturní zemědělské krajiny. Nově jsou navrženy v oblasti Miškovic,
východně od Kbel, u Netluk, Podleského rybníka, v Nedvězí, v Sobíně.
Izolační zeleň zahrnuje zahuštěné výsadby dřevin všech
vegetačních pater s ochrannou funkcí, trvalé travní porosty. Linie
izolační zeleně jsou navrhovány podél silničního a městského okruhu
a v místech negativního vlivu ostatních komunikací. Výrazné plochy
izolační zeleně jsou uplatněny na protihlukových valech v návaznosti na
sídlištní zástavbu, např. Jižní Město, Jihozápadní Město, Dědina. Jsou
uplatňovány jako ochrana tras biokoridorů a ploch biocenter v kontaktu
s intenzivně využívanými komunikacemi. Plochy a pásy vytvářejí
předělové prvky v průmyslových areálech, např. Hostivařsko -
Malešická oblast, které člení a umožňují jejich rozvolnění a prostupnost.
Zajišťují ochranu obytných území v kontaktu s průmyslovou
a zemědělskou činností. Jejich plná funkčnost je mnohde výrazně
ovlivněna trasováním koridorů sítí.
Zahradnictví zahrnuje plochy a stavby pro pěstování rostlin,
okrasné a ovocné školky. Do městské krajiny jsou zapojeny plochy
zahradnictví jako produkční plocha zeleně s proměnlivým vzrůstem
zeleně v čase ÚPn podporuje v příznivých lokalitách opětovné uvedení
dnes opuštěných areálů do provozu. V rozsáhlejších areálech je nutné
zachovat trvale parkově upravené vstupní plochy. ÚPn zahrnuje
stávající lokality, které nejsou v rozporu s rozvojovými záměry. Mezi
nejrozsáhlejší náleží zahradnictví v Ďáblicích, plochy přecházející ze
Stupic, zásobní zahrada v Újezdě u Průhonic, dnes nefunkční areál
v Kbelích, Velké Chuchli, Hodkovičkách a Hrdlořezích. Navrhuje nové
lokality, které jsou rovnoměrně rozmístěny s ohledem na dostupnost.
Rozvoj je převážně řešen jako součást zemědělské krajiny. Největší
navrhované lokality se nacházejí v návaznosti na celoměstské skládky
v Dolních Chabrech, Ďáblicích, Netlukách, v jižní části Kunratic,
Benicích a v lokalitě Peluňku.
Orná půda - úplný výraz městské krajiny dotvářejí plochy orné
půdy. Územní plán je zachovává ve vnějším pásu, kde přistupuje k jejich
členění s cílem vytvořit drobnější měřítko krajiny. Do ucelených lánů
jsou vetknuty linie a plochy zeleně, vloženy pěstební plochy. Ve
vzájemných vazbách s drobnými sídly a usedlostmi je vytvářen nový
výraz vnějšího prstence tzv. kulturní zemědělské krajiny, jehož
dominantou je právě orná půda. V návaznosti na přírodně hodnotná
území jsou pásy orné půdy navrženy k přeměně kultury na trvalý půdní
kryt - louky, aby se zamezilo nežádoucímu splachu.
Procentuální zastoupení navrhovaných funkčních ploch zeleně
Funkční plochy zeleně Návrh z rozlohy města
ha %
lesní porosty /LR/
historické zahrady /*/
6 236
770
12, 56
1,55
parky a parkové plochy
/PP/
1 781 3,59
hřbitovy /+/ 181 0,36
přírodní nelesní plochy
/ZN/
3 762 7,58
louky /NL/ 1 687 3,4
zahrady a sady /PSZ/ 686 1,38
vinice / ../ 14 0,03
izolační zeleň /IZ/ 1 202 2,42
zahrádkové osady / / 528 1,06
celková rozloha zeleně
zahradnictví (PZA)
16 847
238
33,94
0,48
celková rozloha města 49 6 44 100
Celoměstský systém zeleně je zobrazen v grafické části
dokumentace ve výkresu č. 30, podrobnější členění ploch zeleně ve
výkresu č. 31.
4. DOPRAVA
4.1. DOPRAVA - SOUČASNÝ STAV
Hlavní město Praha je politickým, ekonomickým, kulturním
a turistickým centrem celostátního i mezinárodního významu. V jeho
správních hranicích žije na rozloze 496 km 2 1 200 000 obyvatel a na
jeho území je cca 770 000 pracovních příležitostí. Praha navíc tvoří
i jádro středočeského regionu, tj. území o rozloze více než 3000 km 2 ,
kde žije dalších cca 500 000 obyvatel a vazby mezi Prahou a tímto
územím jsou mnohem silnější než k ostatním částem státu.
Počet obyvatel trvale bydlících uvnitř současných hranic města
vzrostl v poválečném období (1950 - 1991) pouze o necelých 15%.
Došlo však k výrazným přesunům obyvatelstva do poloh vzdálenějších
od centra města. Tím došlo k podstatnému prodloužení cest za prací.
Proto je třeba k zajištění provozu města realizovat poměrně značné
dopravní výkony.
Vzrůstá i počet osob přechodně přítomných na území města.
Tento jev má neustále rostoucí trend. Lze předpokládat, že do roku 2010
vzroste počet osob každodenně přítomných ve městě o dalších 8% i za
předpokladu 2% úbytku trvale bydlících obyvatel města.
Celkovou úroveň motorizace ve městě v rozhodující míře
ovlivňuje vývoj počtu osobních a dodávkových automobilů
registrovaných na jeho území.
Celkový počet motorových vozidel registrovaných na území
Prahy stále stoupá a tím vzrůstá i stupeň motorizace a automobilizace.
Rozhodující podíl na přírůstcích motorových vozidel tvoří osobní
automobily. Tento zvyšující se trend je však navíc charakterizován
prudkým nárůstem v posledních letech. Od roku 1990 do roku 1997 se
počet motorových vozidel zvýšil o 68%. V těchto letech bylo v Praze
evidováno (dle údajů ÚDI):
rok 1990 ............ 429 000 vozidel (z toho 336 000 osobních)
rok 1996 ............ 703 000 vozidel (z toho 589 000 osobních)
rok 1997 ............ 722 000 vozidel (z toho 602 000 osobních)
rok 1998............. 735 000 vozidel (z toho 612 000 osobních)
V prosinci 1997 připadl v Praze 1 osobní automobil na 2,0
obyvatele. Tím Praha předstihuje i nejmotorizovanější západoevropská
velkoměsta (jako je například Mnichov, Frankfurt nad Mohanem nebo
Kolín nad Rýnem), kde se stupeň automobilizace obvykle pohybuje
v rozmezí 1 osobní automobil na 2,2 až 2,3 obyvatele.
Územní plán sídelního útvaru 42
Útvar rozvoje hl. m. Prahy
hlavního města Prahy 1999