“Kde, prosím?”“V Čechách. V Krkonoších.”“Jak, prosím?”“Krkonoše. Riesengebirge,” vysvětluju mu. “Monts Géants. Giant Mountains.”“Aha,” povídá mladík a překotně píše. “Můžete mi něco říci o svém dětství? Na příklad... čímbyl váš otec?”“Učitelem. Hrál v kostele na varhany. To byly mé první hudební dojmy,” povídám, abych sedostal k muzice. “Víte, takový starý český kantor, muzikant, cd přírody — u nás je to rodinnátradice.” A tak dále. Mladý pán píše a kývá spokojeně hlavou. To je to pravé, co jeho listpotřebuje. Bravo, Maestro!Konečně ho dostanu ven a oddychnu si. Tak, to by bylo odbyto. Víte, já rád bloumám pocizích městech; nikdo tam člověka nezná... Řeknu vám, někdy, když diriguju, bych nejradějipraštil taktovkou; taková mne najednou popadne hrůza a ošklivost z toho, že se na mne lidédívají. V kom není aspoň kousek komediantství, neměl by vůbec vystupovat na veřejnost.Ale to už je jiná kapitola.Tak ráno dostanu ty noviny. Tučný titulek, “Rozhovor s Maestro Pilátem”. Dobrá. “MaestroPilát přijal našeho zpravodaje v přepychovém appartementu hotelu X.” Počkat, vždyť jsem stím mládencem mluvil v hotelové hale! “Tím výrazněji kontrastovala s nádherným, přímozměkčilým prostředím obrovitá, drsná postava s mohutnou hřívou a něčím nespoutaným vcelém zjevu.” Já měřím stěží metr sedmdesát, a co se týče té hřívy — nu, nechme toho.“Přijal nás s neobyčejnou, přímo překypující srdečností —” A jejej, myslím si.“Projel si prošedivělou hřívu prsty a jeho snědá tvář se zachmuřila. Můj původ, řekl, jezastřen tajemstvím; nemohu o sobě mnoho říci. Jen tolik vím, že jsem se narodil v Uhrách,nedaleko Varšavy, v lůně divokých a obrovitých hor. Nad místem mého zrození hučely lesy aburácely vodopády jako varhany v chrámu. To byl první hudební dojem mého života.Prozradím vám, že mým otcem byl starý cikán. Žil životem v přírodě jako sta a sta našichpředků. Naše rodinná tradice je pytláctví, svoboda a divoká hra na housle a cymbál. Podnesrád zmizím na čas v táboře svých krajanů a hraji u ohně na houslích písně svého dětství. —”Co vám budu říkat: rozběhl jsem se za těmi novinami do redakce a hledám šéfa. Myslím, žejsem tam tak trochu bouchal do stolu či co, ale ten pán si nakonec sundal brejle a řekl s údivem:“Ale pane, my přece píšeme pro noviny! My musíme podat fakta zajímavě, nemyslíte?Já nechápu, proč vás to vůbec rozčiluje...”Dnes už by mě to nerozčililo; člověk si zvykne... A pak, myslím si, to asi jinak nejde; žiješsvůj život, ale obraz, který o tobě mají druzí lidé, je už hodně jiný; jakpak teprve, když ten tvůjobraz prochází veřejností! Už vám neřeknu, byl-li ten interview v Liverpoolu neboRotterdamu nebo kde; ale jsem přesvědčen, když jsem tam v koncertním sále vystoupil nadirigentský pult, že celé publikum ve mně opravdu vidělo obrovitého, nespoutaného divocha
s vlající hřívou, který křepčí s houslemi v rukou nad cikánským ohněm. — Měl jsem tam totižtehdy obrovský, fantastický úspěch, člověče. Tak ani nevím, jestli ten novinářský mládenecvlastně neměl jakousi pravdu... víte, aspoň to, co je pravda pro lid a pro veřejnost./ 1938 /
- Page 4:
FILEMON, ČILI O ZAHRADNICTVÍKapus
- Page 8 and 9:
BAJKYILidéJe to, pane, trápení.
- Page 10 and 11:
IIHousenka vědeckáHaha, ze mne ž
- Page 12 and 13:
Důležitá mouchaTo nevíte? To je
- Page 14 and 15:
VčelaProč že mám žihadlo? Ve j
- Page 16 and 17:
OblásekDopracoval jsem se vnitřn
- Page 18 and 19:
Po noci bartolomějskéUf!... Obnov
- Page 20 and 21:
PlošticeKaždý má svůj životn
- Page 22:
Pulec a povodeňHurá, my pulci jsm
- Page 25:
Řeč k vojákůmNeříká se i lid
- Page 28:
HousenkaNektar? Nektar? To já než
- Page 31 and 32:
ZprávaNa svém postupu jsme spáli
- Page 33 and 34:
AnonymČlověk má svou čest. Pod
- Page 35 and 36:
XIIIRopuchaTydlety ptáky pozavíra
- Page 37 and 38:
BAJKY Z LET BUDOUCÍCH(Jeden inžen
- Page 39 and 40:
Roku 2200Největší vynález posle
- Page 41 and 42:
Dobrá trefa— — podařilo se za
- Page 43 and 44:
ZprávaNepřítel se pokusil záke
- Page 45 and 46:
*I revolučnost má své pedanty.*N
- Page 47 and 48:
Aspoň to ať je nám ušetřeno: b
- Page 49 and 50: Toho večera si koupil pan Smítek
- Page 51 and 52: Tramvaj zpomaluje před vraty na h
- Page 53 and 54: Tedy zkrátka:já prostě nechci, a
- Page 55 and 56: Já bych rád věděl, stalo-li se
- Page 57 and 58: “Oh! jsem zavražděn!”Smrtí P
- Page 59 and 60: Nejsensačnější vynález našeho
- Page 61 and 62: Den před historickým zápasem S.
- Page 63 and 64: potvrzení, že zemřel. A prý mě
- Page 65 and 66: myslila si, ale toto se mi líbí.
- Page 67 and 68: říká, botulin. Strašný jed, pa
- Page 69 and 70: ORGANISUJME SEPan Lederer se šoura
- Page 71 and 72: STĚHOVACÍ PODNIK“— — pravda
- Page 73 and 74: PRVNÍ HOST“— ono se řekne spo
- Page 75 and 76: považoval za svou osobní zásluhu
- Page 77 and 78: vždycky nás skvěle pohostil a pa
- Page 79 and 80: “Tak jsme mu neměli dávat křes
- Page 81 and 82: On (studuje mapy Holandska, prospek
- Page 83 and 84: Předseda soudu: ... pánové, výs
- Page 85 and 86: lítostivě pan Knotek. Toho Šembe
- Page 87 and 88: Vaňásek si slavnostně narovnal b
- Page 89 and 90: MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPan Tomš
- Page 91 and 92: Po nějakém čase pocítil pan Tom
- Page 93 and 94: O POTOPĚ SVĚTANevím, pamatujete-
- Page 95 and 96: Mezi námi řečeno, na přežití
- Page 97 and 98: mám, co se půdy týče, jenom tru
- Page 99: INTERVIEWInterview, děl dirigent P
- Page 103 and 104: “Nezakročí-li úřady proti va
- Page 105 and 106: RUKOPISY Z POZŮSTALOSTIJOSEF EGYPT
- Page 107 and 108: všechny druhy mrzkostí gomorhský
- Page 109 and 110: maminka sedmi dětí. Nebo roznáš
- Page 111 and 112: “Já,” řekl strážník, “js
- Page 113 and 114: VYSVĚTLIVKY2 megalomanie (z řeč.
- Page 115: Karel ČapekBAJKY A PODPOVÍDKYK vy