ůzných století. Třeba tuhle: devatenácté století. Vzdělaná doba, mírný útlak, slušně vedenéválky menšího rozsahu; znamenitý rozkvět věd, hojná příležitost k hospodářskémurozmachu; doporučujeme zejména tak zvanou Bachovu éru pro její hluboký klid a dostihumánní zacházení s lidmi. Nebo osmnácté století, vhodné zvláště pro zájemce o duchovníhodnoty a svobodu myšlení; doporučuje se zejména p. t. myslitelům a intelektuálům. Neboprosím, tady se račte podívat na šesté století po Kristu; pravda, tehdy řádili Hunové, ale bylomožno se ukrýt v hloubi lesů; idylický život, vzduch bohatý ozónem, rybolov a jiné sporty.Nebo tak zvané pronásledování křesťanů, věk poměrně velmi civilisovaný; útulné katakomby,značná náboženská i jiná tolerance, žádné koncentrační tábory a tak dále. Zkrátka, to bychse divil, kdyby si takový člověk XX. století nevybral některý jiný věk, kde by se mu žilo volnějia lidštěji; a kdyby mně neřekl: pane, když mi slevíte, odstěhuju se raději až do staršíkamenné doby. Ale já řeknu: lituju, my máme pevné ceny; račte se podívat, co tady jeobjednávek pro přesídlení do pravěku; tam vozíme své vážené klienty jenom hromadně amůžeme vzít pouze dvanáct liber zavazadel na hlavu; jinak, prosím, nelze vyhovět poptávce.Nejbližší volné místo máme až v transportu, který vyjíždí do starší kamenné doby třináctéhopříštího března; chcete-li, abychom vám už teď zajistili místo —Což o to, pane: bude to skvělý obchod; začal bych hned asi s třiceti stěhovacími vozy a šestilidovými autobusy pro hromadný převoz. Nic mi do podniku nechybí než jenom ty vozy, co byse pohybovaly v čase; ale ty už někdo vynalezne; vždyť to dnes nebo zítra bude, abych takřekl, pro náš vzdělaný svět životní nutnost!”/ 1936 /
PRVNÍ HOST“— ono se řekne společenský život, ale já vám řeknu, pořád ještě to nemá dobrouorganisaci. Člověk si může vypůjčit frak nebo smoking; může si vypůjčit sklepníky, pianisty,ba i tyhle, jak se říká, panské k nakousnutí, dokonce i se zástěrkou; může si objednat domůcelou večeři pro hosty až do poslední houstičky i s mísami a se vším všudy. Ono se užudělalo dost pro pozvednutí společenského života, ale ještě pořád jsou mezery, pane. Abychtak řekl, přímo palčivé mezery.Tak třeba jste někam pozván na čaj, na recepci nebo na něco takového; zazvoníte u dveří vnejlepší náladě, a v předsíni najednou shledáte, že tam ještě nevisí žádný kabát a klobouk.Hrozný pocit, pane. Člověk by nejraději utekl nebo řekl, že zapomněl doma kapesník a že seza chvilku vrátí, ale ono to už nejde; aby se nezdálo, že vás to přivedlo z konceptu, podivítese hlasitě: “To jsem tady první?” A ta holka v bílé zástěrce udělá pukrle a zachichtne se:“Ano, prosím.” A už jste v tom; už padnete do rukou hostitelům a mumláte rozpačitě, že jstesnad přišel trochu brzo, že se vám předbíhají hodinky nebo co; kdežto oni vás až přílišhorlivě ujišťují, že je to naopak těší a že někdo musí být první. To je ovšem pravda; ale toještě neznamená, že zrovna vy musíte být ten někdo, nemám pravdu? Nic naplat, první hostvždycky připadá sám sobě trochu hloupě a trapně: jako by to pozvání pokládal za přílišnoučest, jako by se nějak nápadně vtíral či co — prostě nedůstojná situace; a jako z uděláníuplyne hodně dlouhá chvíle, než se objeví druhý host — ti další, potvory, už se hrnouproudem. A tak přešlapujete před hostiteli, nevíte, co povídat (protože jsou roztržití čekáním),a raději byste se viděl bůhvíkde. Zkrátka jste jako opařený a toho dne už ničím nenapravítesvou porouchanou sebeúctu.A teď si představte, co takových čajů, večeří a vůbec společností za sezónu je, a že pokaždénějaký smolař, který za to nemůže, musí dělat truchlivou figuru prvního hosta. To se nedá anispočítat, pane, co lidí tím je za sezónu potrefeno. A tak mě napadlo, že by se tomu mělanějak udělat přítrž. Na příklad bych zařídil půjčovnu prvních hostí z povolání. Stačilo by zatelefonovat,a já bych poslal na místo činu čtvrt hodiny před začátkem svého člověka, abytam byl jako první host; za to by dostal dvacet korun a jídlo. To se rozumí, musel by mítslušné šaty, vzdělání a vůbec odborný výcvik. Za dvacet korun by byl obyčejný student nebostarý, tichý a jemný pensista; sportovec by byl ovšem dražší, řekněme za padesát korun;distingovaný cizinec nebo ruský kníže by stál asi šedesát kaček. Můj první host z povolání bybyl na místě dříve, než by mohl přijít jiný první host; stál by s hostiteli, dokud by se nedostavildalší host, potom by snědl nějaký obložený chlebíček a diskrétně by se ztratil. Říkám vám,ledaskdo by při tom udělal své štěstí; seznámí se s lepšími lidmi, a to víte, když lidé někohoznají ze společnosti — Zkrátka věc má i svou sociální stránku, pane; šla by zařídit bezvelkých investic... stačila by malá kancelář a telefon...” / 1936 /
- Page 4:
FILEMON, ČILI O ZAHRADNICTVÍKapus
- Page 8 and 9:
BAJKYILidéJe to, pane, trápení.
- Page 10 and 11:
IIHousenka vědeckáHaha, ze mne ž
- Page 12 and 13:
Důležitá mouchaTo nevíte? To je
- Page 14 and 15:
VčelaProč že mám žihadlo? Ve j
- Page 16 and 17:
OblásekDopracoval jsem se vnitřn
- Page 18 and 19:
Po noci bartolomějskéUf!... Obnov
- Page 20 and 21:
PlošticeKaždý má svůj životn
- Page 22: Pulec a povodeňHurá, my pulci jsm
- Page 25: Řeč k vojákůmNeříká se i lid
- Page 28: HousenkaNektar? Nektar? To já než
- Page 31 and 32: ZprávaNa svém postupu jsme spáli
- Page 33 and 34: AnonymČlověk má svou čest. Pod
- Page 35 and 36: XIIIRopuchaTydlety ptáky pozavíra
- Page 37 and 38: BAJKY Z LET BUDOUCÍCH(Jeden inžen
- Page 39 and 40: Roku 2200Největší vynález posle
- Page 41 and 42: Dobrá trefa— — podařilo se za
- Page 43 and 44: ZprávaNepřítel se pokusil záke
- Page 45 and 46: *I revolučnost má své pedanty.*N
- Page 47 and 48: Aspoň to ať je nám ušetřeno: b
- Page 49 and 50: Toho večera si koupil pan Smítek
- Page 51 and 52: Tramvaj zpomaluje před vraty na h
- Page 53 and 54: Tedy zkrátka:já prostě nechci, a
- Page 55 and 56: Já bych rád věděl, stalo-li se
- Page 57 and 58: “Oh! jsem zavražděn!”Smrtí P
- Page 59 and 60: Nejsensačnější vynález našeho
- Page 61 and 62: Den před historickým zápasem S.
- Page 63 and 64: potvrzení, že zemřel. A prý mě
- Page 65 and 66: myslila si, ale toto se mi líbí.
- Page 67 and 68: říká, botulin. Strašný jed, pa
- Page 69 and 70: ORGANISUJME SEPan Lederer se šoura
- Page 71: STĚHOVACÍ PODNIK“— — pravda
- Page 75 and 76: považoval za svou osobní zásluhu
- Page 77 and 78: vždycky nás skvěle pohostil a pa
- Page 79 and 80: “Tak jsme mu neměli dávat křes
- Page 81 and 82: On (studuje mapy Holandska, prospek
- Page 83 and 84: Předseda soudu: ... pánové, výs
- Page 85 and 86: lítostivě pan Knotek. Toho Šembe
- Page 87 and 88: Vaňásek si slavnostně narovnal b
- Page 89 and 90: MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPan Tomš
- Page 91 and 92: Po nějakém čase pocítil pan Tom
- Page 93 and 94: O POTOPĚ SVĚTANevím, pamatujete-
- Page 95 and 96: Mezi námi řečeno, na přežití
- Page 97 and 98: mám, co se půdy týče, jenom tru
- Page 99 and 100: INTERVIEWInterview, děl dirigent P
- Page 101 and 102: s vlající hřívou, který křep
- Page 103 and 104: “Nezakročí-li úřady proti va
- Page 105 and 106: RUKOPISY Z POZŮSTALOSTIJOSEF EGYPT
- Page 107 and 108: všechny druhy mrzkostí gomorhský
- Page 109 and 110: maminka sedmi dětí. Nebo roznáš
- Page 111 and 112: “Já,” řekl strážník, “js
- Page 113 and 114: VYSVĚTLIVKY2 megalomanie (z řeč.
- Page 115: Karel ČapekBAJKY A PODPOVÍDKYK vy