Karel Čapek Bajky a podpovídky

maminka sedmi dětí. Nebo roznášečka novin. Nebo kurva. Ale to už si nepředstavujete, protožese vám to nelíbí, že? Jen se koukněte kolem sebe, co všechno byste mohla být. Bába,co míchá vápno. Tady ta holčička. Nebo tamta zlá, špinavá, ustaraná ženská. Vždyť je to jennáhoda, že jste slečna u dětí; mohlo by z vás být tolik jiných lidí... A já myslím na to, pročjsou lidé tak beznadějně uzavřeni v té hloupé a malé náhodě svého životního příběhu. Z tohovšeho, co by mohli být, prožívají jen ten jeden ždibánek, jen to, co náhodou jsou, a k tomu to,co by chtěli být, Nemyslíte, že to je strašné?”Slečna pokrčila rameny. “Já nevím,” řekla. “Nemůžeme přece prožít než jenom svůj vlastníživot.”“Já vím,” pravil švec. “Ale řekněme, že oni, že ti druzí žijí ty své životy za nás, víte? Co jábych mohl být, to někdo jiný je. Člověk se může dívat na všechny lidi jako na druhé možnostisebe samého. Zkuste to, slečno; podivíte se, ;jak vás budou lidi zajímat.”“Co s tím,” namítla dívka. “Nikdo se nenají koláče, který někdo jiný jí za něj.”“Nenají,” řekl švec. “Ale kdyby lidé měli víc fantasie, dovedli by se líp o ty koláče rozdělit.Musíš být dítětem, chceš-li rozumět dětem; musíš mít v sobě chudého, abys rozuměl chudým.Koukejte slečno, takový kluk, to je vlastně zástup mužů; je v něm strojník, voják,stavitel, já nevím co všechno. A když dospěje, zbývá z té tlupy jen jeden človíček. Pro kristapána, kam se poděli ti druzí? Kde by byli, jsou zasuti; ale dejte pozor, někdy ještě nejsoumrtvi...