Karel Čapek Bajky a podpovídky

K následující rozpravě, které se účastnil i král a královna, přihlásil se Polonius bystrýmpostřehem:“Poslové z Norska, výsosti,se šťastně vrátili.”Poté došlo k vrcholné události večera, kdy Polonius pevnou rukou strhl roušku z podivnéhojednání prince Hamleta. Mužně a bezohledně, vědom si své odpovědnosti, prohlásil do napjatéhoticha:“Já budu stručný. Princ Hamlet zešílel!Zešílel, ano! Co je šílenství,ne-li jen prostě to, že někdo šílí?Že zešílel, je pravda; pravda, je to škoda,a škoda, že je to pravda; bláznivé kolo!Ale s tím nic, chci mluvit zcela prostě.Tak tedy zšílel, budiž. A teď zbývánajít jen zdroj té celé příhody,či lépe řečeno, té nehody,poněvadž každá příhoda má zdroj.Uvažte, prosím!Hm, já mám dcerua ta mi dala ve své poslušnostitady to, prosím. Vizte a pak suďte.”Za bezdeché pozorností přečetl těžce kompromitující dopis prince Hamleta a pokračoval:“Čím bych vám byl? Ne, já šel k věci zpřímaa mladé slečně řek jsem asi tak:Princ Hamlet je vždy princ, výš než tvůj cíl,to nesmí být! — A pak jsem jí dal příkaz,že se má před ním zamykat,odmítat poselství a nebrat žádné dary.Ona mne ovšem poslechla; a on —abych řek zkrátka — když byl odmrštěn,propadl smutku, potom blouzněníaž k šílenství, ve kterém dnes tak třeští.