Karel Čapek Bajky a podpovídky

vždycky nás skvěle pohostil a pak řekl, zaplaťte to a napište mi to na účet. Co plátno, jakživijsme tolik neužili jako tehdy s panem baronem. A taky jsme si na sebe zvykli a tuze dobřejsme si všichni rozuměli: samí takoví starší, rozšafní, zkušení lidé, kteří by jenom chtěli vidětsvé peníze, co měli za panem baronem.. A pak nám pan baron zmizel. Prý utekl do Ameriky, do Hollywoodu nebo kam. Copak ten,ten se neztratí a možná, že jednou udělá ohromné peníze; kdopak ví, třeba se nám po letechvrátí. Jenže, víte, my věřitelé jsme si na sebe opravdu zvykli? pan baron nám sice ukrutněchyběl, a ty peníze taky, ale ještě víc by nám chybělo, kdybychom se přestali jednou týdněscházet. My jsme si vždycky tak pěkně popovídali o těhletěch hospodářských věcech, to víte,co je dnes těch trampot a šikan, a taky už není v kšefte ta solidnost, jako bývala dřív; takyjsme si vyměňovali zkušenosti z různých branží. Kdepak jinde by se našinec dostal k tomu,aby slyšel, jak to vypadá v automobilech nebo v květinářství; ale u nás, v tom našem spolku,jsou všecky ty branže, jak se říká, jako na jedné lodi. A tak jsme si řekli, vem to nešť, našehopana barona vzal čert, ale my tuhle jsme se jednou našli a budeme k sobě držet dál, a bašta.No, tak my se každého úterka scházíme dál, už po deset let; vždycky si vzpomeneme nanašeho pana barona, jak on se, chudák, v té Americe potlouká, a pak mluvíme o těch zlýchčasech, člověk si aspoň uleví, i o všelijakých nemocech si může pohovořit. Ba, už asidvanáct z nás je na pravdě boží. Starý pan Pollitzer nám teď bude tuze chybět. Skoda, žejste nikdy nepotkal pana barona Biháryho; to vám byl takový šarmantní pán, a vy bysteaspoň mohl chodit do našeho spolku./ 1937 /