jiného pro něho na světě neexistovalo než jeho runové nápisy a jeho zápas o očistu našíarcheologie. A zrovna v té době se přivalila ta potopa světa.Pan Bezdíček (nebo Kirchner) žil na Vinohradech blízko vodárny; bylo mu jedno, že venkuleje jako z konve, protože seděl u svého psacího stolu a psal zuřivou polemiku protinějakému profesoru Ondrejčkovi nebo jak se jmenoval ten odborník na keltské hroby. Psaltedy a nestaral se o nic; a když mu jeho posluhovačka řekla, že z toho asi bude konec světa,bručel jenom, aby mu s tím dala pokoj a že nemá na takové hlouposti pokdy; co prý mu je ponějakém konci světa? Já tomu Ondrejčkovi ukážu, řekl; tentokrát ho roztrhnu jako slanečka.Ty jeho hroby z Ouholic, řekl, nejsou žádné keltské hroby, ale obyčejné germánské mohyly;a takový idiot by mne chtěl poučovat o Samových zlomcích! — A pak vyhodil tuposluhovačku, že prý nemá kdy na její řeči, a psal dál.Pak zase na něho přiběhl jeden soused, že prý všichni obyvatelé domu se usnesli stavěthráz tamhle dole u Kravína proti té živelní pohromě; a aby pan Kirchner taky šel stavět hráz.Jakápak hráze, pane, řekl pan Bezdíček; co mně je po vašich hrázích, pane. Já to tadynandávám tomu tupci, tomu lživědci Ondrejčkovi, že už se z toho jakživ nesebere. Já homusím znemožnit; je to v zájmu archeologie, pane. Takový ignorant nám nesmí prznitvyhynulé národy, křičel pan Kirchner (nebo Bezdíček). Mne vaše potopa nezajímá, pane;prosím, abyste mne s ní neobtěžoval. A sedl si, a psal dál. To už voda sahala po páspomníku Svatopluka Čecha.Do třetice přišla za tím panem Kirchnerem jeho sestřenice z Flory; ona byla z nějaké sekty,co se scházela u jednoho kameníka na Olšanech a tam pěstovala společné modlení,zázraky a proroctví. Ta sestřenice oznámila panu Bezdíčkovi, že nastává konec světa avzkříšení spravedlivých, jak je ohlášeno v Apokalypse; a že by on, pan Bezdíček, měl jít mezině a čekat za pění vítězných hymen na triumf spravedlivých. Pěkní spravedliví, prohlásil panBezdíček; modlit se, to ano, ale bojovat proti lživědě, jakou provozuje ten Ondrejček, to ne. Adejte mně už jednou pokoj s tím vaším koncem světa. Ať je pro mne za mne deset koncůsvěta; jen když natrhnu toho Ondrejčka s jeho keltskými hroby. — A pak se zamknul, aby honikdo nerušil z práce.Potem tedy voda stoupala výš, až zatopila celý svět; lidstvo vyhynulo; patrně si to zasloužilo.Když vody znovu opadly a sahaly už jenom po vinohradské náměstí, objevil se na ulici,pokryté nánosem bahna, ten pan Kirchner nebo Bezdíček; byl suchý jako trn a nesl podpaždí rukopis své polemiky proti profesoru Ondrejčkovi; a hrozně se zlobil, že nemůže najítžádného tiskaře, který by mu tu brožuru vytiskl.Když pak se po letech znovu začalo lidstvo rozmáhat, divili se noví lidé, jak ten pan Kirchnernebo Bezdíček přežil potopu světa; ale když se ho na to přímo zeptali, vyvalil údivem oči ařekl: “Jakou potopu? Já o žádné nevím. Já jsem tehdy potíral toho nevědomce Ondrejčka. —Představte si, že ten ignorant se vyslovil proti mým runovým nápisům!”
Mezi námi řečeno, na přežití pana Bezdíčka nebylo nic zvláštního. My přece dávno víme, želidské hněvy a fanatismy přežijí všechny pohromy a potopy; ba ani sám konec světa se jichnetkne./ 1938 /
- Page 4:
FILEMON, ČILI O ZAHRADNICTVÍKapus
- Page 8 and 9:
BAJKYILidéJe to, pane, trápení.
- Page 10 and 11:
IIHousenka vědeckáHaha, ze mne ž
- Page 12 and 13:
Důležitá mouchaTo nevíte? To je
- Page 14 and 15:
VčelaProč že mám žihadlo? Ve j
- Page 16 and 17:
OblásekDopracoval jsem se vnitřn
- Page 18 and 19:
Po noci bartolomějskéUf!... Obnov
- Page 20 and 21:
PlošticeKaždý má svůj životn
- Page 22:
Pulec a povodeňHurá, my pulci jsm
- Page 25:
Řeč k vojákůmNeříká se i lid
- Page 28:
HousenkaNektar? Nektar? To já než
- Page 31 and 32:
ZprávaNa svém postupu jsme spáli
- Page 33 and 34:
AnonymČlověk má svou čest. Pod
- Page 35 and 36:
XIIIRopuchaTydlety ptáky pozavíra
- Page 37 and 38:
BAJKY Z LET BUDOUCÍCH(Jeden inžen
- Page 39 and 40:
Roku 2200Největší vynález posle
- Page 41 and 42:
Dobrá trefa— — podařilo se za
- Page 43 and 44: ZprávaNepřítel se pokusil záke
- Page 45 and 46: *I revolučnost má své pedanty.*N
- Page 47 and 48: Aspoň to ať je nám ušetřeno: b
- Page 49 and 50: Toho večera si koupil pan Smítek
- Page 51 and 52: Tramvaj zpomaluje před vraty na h
- Page 53 and 54: Tedy zkrátka:já prostě nechci, a
- Page 55 and 56: Já bych rád věděl, stalo-li se
- Page 57 and 58: “Oh! jsem zavražděn!”Smrtí P
- Page 59 and 60: Nejsensačnější vynález našeho
- Page 61 and 62: Den před historickým zápasem S.
- Page 63 and 64: potvrzení, že zemřel. A prý mě
- Page 65 and 66: myslila si, ale toto se mi líbí.
- Page 67 and 68: říká, botulin. Strašný jed, pa
- Page 69 and 70: ORGANISUJME SEPan Lederer se šoura
- Page 71 and 72: STĚHOVACÍ PODNIK“— — pravda
- Page 73 and 74: PRVNÍ HOST“— ono se řekne spo
- Page 75 and 76: považoval za svou osobní zásluhu
- Page 77 and 78: vždycky nás skvěle pohostil a pa
- Page 79 and 80: “Tak jsme mu neměli dávat křes
- Page 81 and 82: On (studuje mapy Holandska, prospek
- Page 83 and 84: Předseda soudu: ... pánové, výs
- Page 85 and 86: lítostivě pan Knotek. Toho Šembe
- Page 87 and 88: Vaňásek si slavnostně narovnal b
- Page 89 and 90: MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPan Tomš
- Page 91 and 92: Po nějakém čase pocítil pan Tom
- Page 93: O POTOPĚ SVĚTANevím, pamatujete-
- Page 97 and 98: mám, co se půdy týče, jenom tru
- Page 99 and 100: INTERVIEWInterview, děl dirigent P
- Page 101 and 102: s vlající hřívou, který křep
- Page 103 and 104: “Nezakročí-li úřady proti va
- Page 105 and 106: RUKOPISY Z POZŮSTALOSTIJOSEF EGYPT
- Page 107 and 108: všechny druhy mrzkostí gomorhský
- Page 109 and 110: maminka sedmi dětí. Nebo roznáš
- Page 111 and 112: “Já,” řekl strážník, “js
- Page 113 and 114: VYSVĚTLIVKY2 megalomanie (z řeč.
- Page 115: Karel ČapekBAJKY A PODPOVÍDKYK vy