Karel Čapek Bajky a podpovídky

MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPan Tomšík šel tou cestou pod Vinohradskou nemocnicí; byla to jeho zdravotní procházka,neboť pan Tomšík si potrpěl na zdraví a byl vůbec náruživý sportovec jakožto horlivý divákna ligových zápasech, šel bystře a lehce v jarním soumraku, potkávaje tu a tam leda párekmilenců nebo někoho ze Strašnic. Měl bych si koupit krokoměr, myslel si, abych věděl, kolikkroků za den udělám. A najednou si vzpomněl, že se mu už po tři noci zdál stejný sen: že jdepo ulici, ale má v cestě ženskou s dětským kočárkem; i odrazí se jen tak lehce levou mohou,a v tom okamžiku se vznáší asi tři metry vysoko, přeletí ženskou s kočárkem a plavně sesnáší k zemi. Nijak se tomu ve snu nepodivil; připadlo mu to docela samozřejmé a nesmírněpříjemné, jen se mu zdálo drobet směšné, že to dosud nikdo nezkusil. Vždyť je to taksnadné: stačí jen trochu zamávat nohama, jako když se jede na kole, a pan Tomšík se opětvznáší do výše, pluje ve výši prvního patra a lehce se snáší k zemi. Stačí odrazit se nohou azas letí bez námahy jako na kolovadlech; ani se nemusí dotknout země, udělá takhlenohama a letí dál. Pan Tomšík se ve snu musí nahlas smát, že nikdo na ten trik dosudnepřišel. Jen se lehce odstrčit nohou cd země, a už se může lítat. Vždyť je to snazší apřirozenější než chodit, uvědomuje si pan Tomšík Ve snu; to musím zítra zkusit, až buduvzhůru.Tři noci po sobě se mu zdál ten sen, vzpomíná si pan Tomšík. Příjemný sen je to; člověku jepřitom tak lehko — Inu, bylo by krásné, kdyby se takhle beze všeho dalo lítat; jenom setrochu odrazit nohou — Pan Tomšík se ohlédl. Nikdo za ním nešel. Pan Tomšík se jen takpro špás trochu rozběhl a odrazil se levou nohou, jako aby přeskočil blátivou kaluž. V tomokamžiku se vznesl asi do výše tří metrů a letěl, letěl plochým obloukem nad zemí. Vůbec setomu nepodivil; bylo to opravdu přirozené, jenom to slastně vzrušovalo jako jízda na kolotoči.Pan Tomšík by málem křičel chlapeckou radostí; ale to už se asi po třiceti metrech letu blížilk zemi a viděl, že tam je bláto; i zamával trochu nohama jako ve snu, a opravdu hned vyletělvýš a snesl se na zem lehce a bez nárazu o nějakých patnáct metrů dál, za zády člověka,který šel melancholicky do Strašnic. Člověk se podezíravě ohlížel; zřejmě se mu nelíbilo, žemá za sebou někoho, jehož kroky předtím neslyšel. Pan Tomšík ho předběhl pokud možnonenápadné; měl skoro strach, aby se nějakým energičtějším krokem příliš neodrazil od zeměa nezačal zase lítat.To musím pořádně vyzkoušet, řekl si pan Tomšík a vracel se toutéž osamělou cestou domů;ale jako z udělání potkával samé milence a železničáře. I zabočil stranou na pusté místo,kde se od let skládá vyvážka; byla už tma, ale pan Tomšík se bál, že by to zítra třeba užzapomněl. Odrazil se tentokrát váhávej i, i vznesl se jen něco přes metr a dopadl na zemtrochu tvrdě. Zkusil to po druhé, pomáhaje si přitom rukama, jako by plaval; nyní letěldobrých osmdesát metrů, dokonce v polokruhu, a dosedl na zem lehce jako vážka. Chtěl, to