Karel Čapek Bajky a podpovídky

SPOLEK VĚŘITELŮ BARONA BIHÁRYHOTak zas ,nám odešel jeden nás člen, starý Pollitzer, víte, co prodával psací stroje, dej mubůh věčnou slávu; pravda, bylo mu už něco přes osmdesát let, ale ještě tu mohl dlouho být;chudák, chodil tak rád na ty naše úterky. Kdybychom mohli tušit, že nás tak brzy opustí, bylibychom ho zvolili za našeho předsedu, ne že by byl z těch větších věřitelů, on měl za panembaronem jenom pár tisíc, ale aby měl starý pán radost. To se zas musí nechat, mezi námi jedobrá vůle, pane, jako v málokterém spolku. Inu, teď už se to nedá spravit; ale věnec jsmemu dali na rakev, radost se podívat.Jaký že je to spolek? To máte tak: žil v Praze nějaký pan baron Biháry, takový veliký aurozený člověk, vlasy jako havran a oči — no, ženské se za ním jen bláznily. Měl v Bubenčinajatou vilu, dvě auta, a co se týče milenek, tak jenom podle účtů jich bylo sedm; marnásláva, byl to kavalír, ten pan baron. Měl mít velkostatek na Slovensku, lesní panství tamhleněkde u Jasiny, nějakou celulosku, sklárnu a navrtaný petrolej kdesi u Antalovců; zkrátkabáječný majetek. Nemáte ponětí, co na to potřeboval traktorů, mašin, kancelářskýchzařízení, šeků, psacích strojů, šperků a kytic; pravda, takový majetek má hroznou režii, alepan baron se taky uměl ukázat; všecko dělal ve velkém — člověk by na něm zrovna očinechal. Ono se pak ukázalo, že celuloska není, petrolej není, lesní panství není a velkostatektaky ne; byla jenom sklárna, ale stroje z ní pan baron už dávno prodal; a taky se ukázalo, žepan baron Biháry není žádný baron, ale nějaký Chaim Roth tamhle z Perečína. Mělo se naněho udělat udání jako pro podvod a takové věci, ale když se sešlo pár jeho věřitelů, takviděli, že by si na něm mnoho nevyžalovali; něco těch koberců a voňavek, co měl ve vile, bynikoho nevytrhlo, to dá rozum. Když pana barona zavřou, tak přijdeme o všecko, řekli si tivěřitelé; ale třeba jednou, pacholek mizerná, přijde nějak k penězům; gauner on je, hubu májako šlejfíř a vystupovat umí jako kníže; může se nám bohatě oženit nebo co — zkrátka vtakovém pádu by nám mohl zaplatit aspoň něco; jenom ho nesmíme zničit, nebo své penízeuž nikdy neuvidíme. A tak se všechny žaloby odvolaly a udělal se spolek věřitelů; bylo násasi sto sedmdesát — ono vám to bylo jako tihle rotariáni, od každého povolání někdo:obchodníci s auty, vrchní sklepníci, bankéři, krejčí, klenotníci, květináři, jeden stavitel, jedenkoňař, parfumerie, švadlena, pár advokátů, nějaká kurva a kdekdo, dohromady asi zašestnáct nebo sedmnáct milionů; a teď jsme se scházeli a radili, jak pana barona zachránit,aby to s ním neprasklo. Museli jsme ho držet nad vodou, aby mohl semhle tamhle zkusit svéštěstí, a přitom dávat pozor, aby něco nespískal, po čem by ho zabásli; jednou jsme ho naden ztratili z očí, a už nám zaválel nějaký podvod a my jsme to museli potichu vyrovnat. —Jo, pane, to byly napínavé doby! On byl pan baron zrovna posedlý po kartách, a jen falešněhrát a jen falešně hrát. Nebo se chtěl dát na špionáž, to prý nese báječné peníze. Pořád honěkdo 2 nás musel hlídat — ale to se musí nechat, pan baron byl ukrutně milý společník;