TONDAS tím Tondou, to bylo tak. Jednou přišla naše tetička, jako sestra mé ženy, abych jí prý vněčem poradil. Myslím, že to bylo skrz koně. Chtěla koupit do hospodářství koně, a takpovídá, vy, švagre, znáte jako železničář hromadu lidí a i ty handlíře, co jezdí na trhy, takkdybyste se jako poptal po nějakém šikovném koni. Povídám sem a tam hlavně o hospodářství,a já koukám, teta má něčeho plnou tašku. To bude, hádám, husička. Frantíku, budešmít v neděli k obědu husu, myslím si. Domluvili jsme se s tetou, ale já pořád myslím na tuhusu; ta by, hádám, mohla mít svých osm liber, i nějaké sádlo se vypeče — Copak teta, to jemoudrá ženská. A ona pak povídá, tady sem vám, švagre, za vaši pomoc něco přinesla. Atahá to z tašky. A ono vám to začalo kvičet, až jsem samým lekem vyskočil jako janek.Koukám, živé sele, a ječí to, jako by to na nože bral. Moc pěkné selátko, to se musí nechat.Copak naše teta, to je taková prostá osoba; ono se řekne konduktér, ale taková venkovskáženská v něm vidí ouřad. Konduktér si může na lidi otvírat hubu a posílat je sem a tam, až jejim z toho horko, no zkrátka, ouřad. A tak si chudák teta myslela, že se musí kdovíjak ukázat;taky si mě považuje, to je pravda, a naše děti má ráda jako své vlastní — Říkám vám,takovéhle sele přinesla. Tumáte, švagre, to je od naší prasnice.To víte, když to začalo kvičet, přiběhla hned žena a děti — no, radost veliká. Kluk to chytil zaocásek a nemohl se nabažit toho, jak to vřískalo. Andula to vzala do klína a chovala to jakodítě; sele se utišilo, začalo spokojeně chrochtat a usnulo, a ta holka vám seděla jako socha,sele zabalené v zástěře, a měla najednou takové vyjevené a svaté oči — Já to ani nemůžupochopit, kde se v takové malé křivochcalce nabere tolik mateřství. Tak já povídám, nicnaplat, dětí, musíme vyklidit dřevník a udělat z něho chlívek pro Toníčka. Já nevím, pročjsem tomu seleti řekl zrovna Toníček; ale to jméno mu už zůstalo, dokud žilo u nás. Jenom,pravda, když to mělo přes deset kilo, začalo se mu říkat Toník, a potom už to byl Tonda. NášTonda. To by člověk nevěřil, jak rychle takové čuně roste. Až bude mít svých sedmdesát kil,počítal jsem, bude zabijačka; něco se sní, něco vyškvaří na sádlo a nějaký šrůtek se pěkněvyudí na zimu. Tak jsme to krmili a pěstovali a po celé léto jsme se těšili na tu zabijačku; aTonda, ten za námi chodil až do sednice a drbat se nechal, já říkám, jenom mluvit. Nikdo aťmně nepovídá, že prase je hloupé zvíře.A jednou kolem vánoc povídám, ženo, tak už bych mohl zavolat řezníka.“Proč?” povídá žena.“Inu, aby zapíchl Tondu.”Zena se na mne jen tak překvapeně podívala; a já jsem sám cítil, že to znělo nějak divně.“Aby zabil to prase,” řekl jsem honem.“Tondu?” povídá žena a pořád se tak divně dívala.“Vždyť jsme ho proto chovali, ne?” jářku na to.
“Tak jsme mu neměli dávat křesťanské jméno,” vylukla žena. “Já bych to ani nemohla vzít doúst. Představ si, jitrnicu z Tondy. Nebo sníst Tondovo ucho. To ode mne nemůžeš chtít. A oddětí taky ne. Člověk by si připadal s odpuštěním jako lidožrout.”To víte, pane: hloupá ženská. Taky jsem jí to řekl, ani se neptejte jak; ale když jsem o tomsám přemyšloval, tak mně z toho bylo divně. Sakra, zabít Tondu, čtvrtit Tondu a udit Tondu,ono to dobře nejde; já bych to sám nerad jedl. Člověk není takový nelida, no ne? Když tonemá jméno, tak je prase jako prase; ale když je to jednou Tonda, tak už má člověk k němujiný poměr. Co vám budu říkat: prodal jsem Tondu řezníkovi, a ještě jsem se cítil jakolidokupec. Ani mě ty peníze netěšily.Tak si myslím, lidi se můžou zabíjet, pokud ten druhý pro ně nemá jméno. Kdyby věděli, žeten, na koho míří flintou, se jmenuje František Novák nebo jak, třeba Franz Huber nebonějaký Tonda nebo Vasil, myslím, že by jim něco v duši řeklo: Kruci, nestřílej, vždyť je toFrantišek Novák! Kdyby se všichni lidé na světě mohli oslovit svým pravým křesťanskýmjménem, myslím, že by se mezi nimi tuze moc změnilo. Ale dnes si lidi a národy nějaknemohou přijít na jméno. To je ta bída, pane./ 1937 /
- Page 4:
FILEMON, ČILI O ZAHRADNICTVÍKapus
- Page 8 and 9:
BAJKYILidéJe to, pane, trápení.
- Page 10 and 11:
IIHousenka vědeckáHaha, ze mne ž
- Page 12 and 13:
Důležitá mouchaTo nevíte? To je
- Page 14 and 15:
VčelaProč že mám žihadlo? Ve j
- Page 16 and 17:
OblásekDopracoval jsem se vnitřn
- Page 18 and 19:
Po noci bartolomějskéUf!... Obnov
- Page 20 and 21:
PlošticeKaždý má svůj životn
- Page 22:
Pulec a povodeňHurá, my pulci jsm
- Page 25:
Řeč k vojákůmNeříká se i lid
- Page 28: HousenkaNektar? Nektar? To já než
- Page 31 and 32: ZprávaNa svém postupu jsme spáli
- Page 33 and 34: AnonymČlověk má svou čest. Pod
- Page 35 and 36: XIIIRopuchaTydlety ptáky pozavíra
- Page 37 and 38: BAJKY Z LET BUDOUCÍCH(Jeden inžen
- Page 39 and 40: Roku 2200Největší vynález posle
- Page 41 and 42: Dobrá trefa— — podařilo se za
- Page 43 and 44: ZprávaNepřítel se pokusil záke
- Page 45 and 46: *I revolučnost má své pedanty.*N
- Page 47 and 48: Aspoň to ať je nám ušetřeno: b
- Page 49 and 50: Toho večera si koupil pan Smítek
- Page 51 and 52: Tramvaj zpomaluje před vraty na h
- Page 53 and 54: Tedy zkrátka:já prostě nechci, a
- Page 55 and 56: Já bych rád věděl, stalo-li se
- Page 57 and 58: “Oh! jsem zavražděn!”Smrtí P
- Page 59 and 60: Nejsensačnější vynález našeho
- Page 61 and 62: Den před historickým zápasem S.
- Page 63 and 64: potvrzení, že zemřel. A prý mě
- Page 65 and 66: myslila si, ale toto se mi líbí.
- Page 67 and 68: říká, botulin. Strašný jed, pa
- Page 69 and 70: ORGANISUJME SEPan Lederer se šoura
- Page 71 and 72: STĚHOVACÍ PODNIK“— — pravda
- Page 73 and 74: PRVNÍ HOST“— ono se řekne spo
- Page 75 and 76: považoval za svou osobní zásluhu
- Page 77: vždycky nás skvěle pohostil a pa
- Page 81 and 82: On (studuje mapy Holandska, prospek
- Page 83 and 84: Předseda soudu: ... pánové, výs
- Page 85 and 86: lítostivě pan Knotek. Toho Šembe
- Page 87 and 88: Vaňásek si slavnostně narovnal b
- Page 89 and 90: MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPan Tomš
- Page 91 and 92: Po nějakém čase pocítil pan Tom
- Page 93 and 94: O POTOPĚ SVĚTANevím, pamatujete-
- Page 95 and 96: Mezi námi řečeno, na přežití
- Page 97 and 98: mám, co se půdy týče, jenom tru
- Page 99 and 100: INTERVIEWInterview, děl dirigent P
- Page 101 and 102: s vlající hřívou, který křep
- Page 103 and 104: “Nezakročí-li úřady proti va
- Page 105 and 106: RUKOPISY Z POZŮSTALOSTIJOSEF EGYPT
- Page 107 and 108: všechny druhy mrzkostí gomorhský
- Page 109 and 110: maminka sedmi dětí. Nebo roznáš
- Page 111 and 112: “Já,” řekl strážník, “js
- Page 113 and 114: VYSVĚTLIVKY2 megalomanie (z řeč.
- Page 115: Karel ČapekBAJKY A PODPOVÍDKYK vy