Pan Tomšík se polekaně rozběhl dvěma kroky.“Počkejte,” zarazil ho odborník. “Máte naprosto špatný start. Musíte přenést těžiště těla nalevou nohu, rozumíte? Ještě jednou!”Pan Tomšík se vrátil a pokusil se přenést váhu těla na levou nohu.“A ruce, pane,” poučoval ho odborník. “Vy nevíte, co ,s rukama. Musíte držet paže tak, abyvám uvolňovaly hrudník. A prve jste při rozběhu zatajil dech. To nesmíte. Musíte volně azhluboka dýchat. Tak ještě jednou!”Pan Tomšík byl zmaten; teď opravdu nevěděl, co s rukama a jak dýchat; přešlapoval nejistěa hledal, kde má těžiště těla.“Tak teď,” křikl pan Vojta.Pan Tomšík se rozpačitě zaklátil a vyběhl; právě se chtěl odrazit k letu, když odborník řekl:“Špatně! Počkejte ještě!”Pan Tomšík se chtěl zastavit, ale už nemohl; chabě se odrazil levou nohou a vzlétl asi nametr výšky; ale protože chtěl vyhovět, srazil svůj let k zemi a zůstal stát.“Docela špatně,” křičel odborník. “Musíte klesnout do dřepu Musíte dopadnout na špičky apérovat podřepem! A ruce vám mají letět kupředu, rozumíte? Vaše ruce přece přejímajífaktor setrvačnosti, pane; to je přirozený pohyb. Počkejte,” řekl odborník, “já vám ukážu, jakse skáče. Dívejte se dobře, jak to dělám já.” Načež shodil kabát a postavil se k startu.“Všimněte si, pane: těžiště spočívá na levé noze; noha je nakrčena a tělo vykloněnodopředu; lokty držím vzad, aby se rozšířil hrudník. Udělejte to po mně!”Pan Tomšík to udělal po něm; jakživ se necítil tak nepohodlně zkroucen.“Musíte to cvičit,” děl odborník. “A teď se dívejte! Levou nohou se vymrštím vpřed —”Odborník se vymrštil vpřed, běžel šest kroků, odrazil se a skočil, opisuje pažemi krásný kruh;načež elegantně dopadl do dřepu s rukama předpaženýma. “Tak se to dělá,” řekl a povytáhlsi kalhoty. “Udělejte to přesně po mně.”Pan Tomšík se tázavě a nešťastně podíval na pana Vojtu. Musí to opravdu být?“Tak ještě jednou,” řekl pan Vojta a pan Tomšík se zkroutil podle předpisu. “Teď!”Pan Tomšík si spletl nohy; vyběhl levou napřed, ale to je snad jedno; jen když mu udělámten dřep a předpažím ruce, myslel si v běhu úzkostlivě. Málem by zapomněl skočit; honemse odrazil — jenom ten dřep udělat, blesklo mu hlavou. Vyskočil asi do výše půl metru adopadl na zem po půl druhém metru. Potom honem přiklekl do dřepu a předpažil ruce.“Ale, pane Tomšíku,” křičel pan Vojta, “vy jste neletěl! Prosím vás ještě jednou!”Pan Tomšík se rozběhl ještě jednou. Skočil jen metr čtyřicet, ale dopadl do dřepu a předpažilruce. Byl zalit potem a cítil srdce až v ústech. Bože, ať mi už dají pokoj, myslel si zdrceně.Toho dne skočil ještě dvakrát; pak toho museli nechat.* Od toho dne pan Tomšík už neuměl lítat. / 1938 /
O POTOPĚ SVĚTANevím, pamatujete-li se na poslední potopu světa, — asi ne, protože takové věci, jako jezasloužený trest, lidé tuze rádi zapomínají; ale nevadí, já vám to připomenu. Prostě to byloasi tak, že se Hospodin rozhněval na lidskou prostopášnost, stranictví a jiné hříchy a rozhodlse, že už se na to nemůže dál dívat. I seslal déšť, který trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí; státníústav meteorologický sice tvrdil, že to je příliv vlhkého vzduchu od oceánu, způsobenýrozsáhlou tlakovou níží nad pevninou, ale když už Vltava vystoupila až k Museu, začali lidéříkat, že to není samo od sebe a že to zaručeně bude konec světa. A taky byl. Část lidíhledala záchranu v kostelích, jiní udělali run na banky a vybírali honem své peníze (nač jimpři konci světa byly platný, to bůhsuď), a jiní konečně hýřili a vůbec žili nad své poměry jakopředtím; však se jich spousta utopila zrovna v barech. Ti rozumní lidé ovšem říkali, že by seproti té potopě světa mělo něco dělat, na příklad stavět hráze, a houfně se dobrovolně hlásilido práce; ale plány na ty hráze zůstaly ležet v ministerstvu veřejných prací a nejsou asi vyřízenydodnes. Nakonec se do toho lidé pustili sami a začali stavět hráze, kde koho napadlo;ale jaképak hráze, když voda zaplavila i Barrandov, Pankrác, Bohdalec a Střešovice astoupala pořád výš. V jiných městech, státech a zemědílech to nebylo o nic lepší; prostě bylto zas jednou konec světa, jak stojí v knize psáno. A nikdo si ani nemohl postavit archu,protože, to dá rozum. Podskalí bylo zatopeno nejdřív, a lidé na Vinohradech nebo v Dejvicíchnedovedou sroubit ani vor, natož archu; to už je takový suchozemský lid. Nedalo se nic dělat.Konec světa je konec světa.V té době žil jeden starší pán, jmenoval se Kirchner nebo Bezdíček nebo tak nějak; a ten sejako pensista pustil do archeologie a pořád někde pátral po předhistorických památkách.Jednou taky kopal tamhle u Hloubětína a našel jakési hliněné střepy, porýpané něčím jakokazy nebo vrypy; bylo toho asi dvacet kousků. Pak ten pan Kirchner (nebo Bezdíček) si vzaldo hlavy, že ty značky jsou pravěké runy, a umínil si, že je rozluští. Při tom luštění mu vyšloslovo Samo a několik jiných divných slov; tehdy se nějak radostí pomátl a sepsal knihu OSamových zlomcích, ve které dokazoval, že ty jeho střepy pocházejí z rozbité popelnicevelkého vůdce Sama, vítěze nad Avary, a že na nich je runami napsán Samův životopis vdávno vyhynulém jazyce pravěkých keltických Bójů. To se rozumí, že učení archeologovépřijali tuto domněnku s výsměchem a označili ty runy za nepodařený čárkový ornament. Odté doby pojal pan Bezdíček (nebo Kirchner) smrtelnou zášť k učeným archeologům a dokazovalspoustou brožur, že jsou ignoranti a že jeho střepy jsou skutečně zbytky Samovypopelnice. Vrhl se také na studium keltických jazyků a tvrdil, že slova, která na těch střepechrozluštil, mají keltické kořeny. Ale to víte, přesvědčujte učence o něčem, nač sami nepřišli!Prostě věda nevzala důkazy pana “ Kirchnera (nebo Bezdíčka) na vědomí; a ten panBezdíček se tím cítil osobně uražen a vedl dál svůj rozhořčený boj proti archeologům. Nic
- Page 4:
FILEMON, ČILI O ZAHRADNICTVÍKapus
- Page 8 and 9:
BAJKYILidéJe to, pane, trápení.
- Page 10 and 11:
IIHousenka vědeckáHaha, ze mne ž
- Page 12 and 13:
Důležitá mouchaTo nevíte? To je
- Page 14 and 15:
VčelaProč že mám žihadlo? Ve j
- Page 16 and 17:
OblásekDopracoval jsem se vnitřn
- Page 18 and 19:
Po noci bartolomějskéUf!... Obnov
- Page 20 and 21:
PlošticeKaždý má svůj životn
- Page 22:
Pulec a povodeňHurá, my pulci jsm
- Page 25:
Řeč k vojákůmNeříká se i lid
- Page 28:
HousenkaNektar? Nektar? To já než
- Page 31 and 32:
ZprávaNa svém postupu jsme spáli
- Page 33 and 34:
AnonymČlověk má svou čest. Pod
- Page 35 and 36:
XIIIRopuchaTydlety ptáky pozavíra
- Page 37 and 38:
BAJKY Z LET BUDOUCÍCH(Jeden inžen
- Page 39 and 40:
Roku 2200Největší vynález posle
- Page 41 and 42: Dobrá trefa— — podařilo se za
- Page 43 and 44: ZprávaNepřítel se pokusil záke
- Page 45 and 46: *I revolučnost má své pedanty.*N
- Page 47 and 48: Aspoň to ať je nám ušetřeno: b
- Page 49 and 50: Toho večera si koupil pan Smítek
- Page 51 and 52: Tramvaj zpomaluje před vraty na h
- Page 53 and 54: Tedy zkrátka:já prostě nechci, a
- Page 55 and 56: Já bych rád věděl, stalo-li se
- Page 57 and 58: “Oh! jsem zavražděn!”Smrtí P
- Page 59 and 60: Nejsensačnější vynález našeho
- Page 61 and 62: Den před historickým zápasem S.
- Page 63 and 64: potvrzení, že zemřel. A prý mě
- Page 65 and 66: myslila si, ale toto se mi líbí.
- Page 67 and 68: říká, botulin. Strašný jed, pa
- Page 69 and 70: ORGANISUJME SEPan Lederer se šoura
- Page 71 and 72: STĚHOVACÍ PODNIK“— — pravda
- Page 73 and 74: PRVNÍ HOST“— ono se řekne spo
- Page 75 and 76: považoval za svou osobní zásluhu
- Page 77 and 78: vždycky nás skvěle pohostil a pa
- Page 79 and 80: “Tak jsme mu neměli dávat křes
- Page 81 and 82: On (studuje mapy Holandska, prospek
- Page 83 and 84: Předseda soudu: ... pánové, výs
- Page 85 and 86: lítostivě pan Knotek. Toho Šembe
- Page 87 and 88: Vaňásek si slavnostně narovnal b
- Page 89 and 90: MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPan Tomš
- Page 91: Po nějakém čase pocítil pan Tom
- Page 95 and 96: Mezi námi řečeno, na přežití
- Page 97 and 98: mám, co se půdy týče, jenom tru
- Page 99 and 100: INTERVIEWInterview, děl dirigent P
- Page 101 and 102: s vlající hřívou, který křep
- Page 103 and 104: “Nezakročí-li úřady proti va
- Page 105 and 106: RUKOPISY Z POZŮSTALOSTIJOSEF EGYPT
- Page 107 and 108: všechny druhy mrzkostí gomorhský
- Page 109 and 110: maminka sedmi dětí. Nebo roznáš
- Page 111 and 112: “Já,” řekl strážník, “js
- Page 113 and 114: VYSVĚTLIVKY2 megalomanie (z řeč.
- Page 115: Karel ČapekBAJKY A PODPOVÍDKYK vy