Karel Čapek Bajky a podpovídky

Nebo ten Šembera, přemítal pan Knotek. Dostal se k nám z protekce, a neumí ani sečíst dvěa dvě. Tobě já budu pomáhat, to víš! Taková pápěra, ale děti musí mít. Já si ženu a dětinemohu dovolit, holenku; kam bych přišel se svým platem! Takové lehkomyslné lidi by vůbecneměla banka brát do služeb. A že ti stůně žena, pane Šembero — však ono se ví, proč. Tose ví, musela si nechat pomoci; z toho by byl kriminál, pane kolego, kdyby to někdo píchl.Ne, ne, podruhé už tě krýt nebudu, až zas něco popleteš; ať se každý stará o sebe a dost.Banka není na to, aby někomu pomáhala. Ještě by mně mohl říci, pane Knotek, víte, co jevaše povinnost? Upozornit na každou chybu, a ne ji zastírat. To by vám mohlo pokazit postup,pane Knotek; hleďte si svého a nekoukejte vpravo ani vlevo. Kdo to chce někampřivést, nesmí se oddávat falešnému soucitu. Má nějaký soucit pan prokurista Polický nebopan ředitel? Tak vidíte, pane Knotek!Pan Knotek zíval hladem a slabostí. Bože, kdybych aspoň mohl ven! Pln lítosti sám nadsebou vstal a šel se podívat do zrcadla. Viděl tam jen obyčejnou rozmrzelou lidskou tvář, akolem ní nic, docela nic. Nebylo ani památky po nějaké záři. Pan Knotek se div nedotýkalzrcadla nosem, ale neobjevil nic, jen prořídlé vlasy a něco vrásek kolem očí; místo zlatéhokruhu bylo vidět jenom šero a osiřelost nevlídného pokoje.Pan Knotek si oddychl s nekonečnou úlevou. Tak zítra ráno už zase může jít do banky./ 1938 /