Karel Čapek Bajky a podpovídky

“Nezakročí-li úřady proti vašemu řádění, udělá si náš probuzený lid pořádek sám; a potom sestřežte, pane Manoeli Vargo!”Senhor Manoel Varga pečlivě složil a uhladil ty noviny. Tak to je konec, řekl si. Nešlo mu sicena rozum, co se tak najednou ve světě a v lidech změnilo a proč to, co bylo včera dobré, jednes obratem ruky škodlivé a podvratné; ale ještě méně dovedl pochopit, kde se z čistájasná vzalo tolik nenávisti mezi lidmi. Bože na nebi, tolik nenávisti! Starý Don Manoel zavrtělhlavou a díval se oknem ven, na předměstí Sao Joao. Bylo líbezné a milé jako vždycky; jeslyšet veselý křik dětí a štěkot psíka — Pan Varga si sundal brýle a pomalu je čistil. Toliknenávisti, pane bože! Co se to jenom s lidmi stalo! Asi se přes noc všechno změnilo. I tahospodyně; tolik let tu byla... Pan Varga si tesklivě připomněl své vdovství. Kdyby nebožkažena byla živa — ta by se snad nezměnila?Senhor Manoel Varga si povzdychl a zvedl telefon. Zavolám si starého kamaráda de Souzu,řekl si; snad mi poradí —“Halo, tady Varga.”Chvilka ticha. “Souza. Co si přejete?”Pan Varga se drobet zajíkl. “Jenom... se zeptat. Četl jste ten článek?”“Četl.”“Prosím vás... co s tím mám dělat?”Malé zaváhání. “Nic. Musíte si uvědomit, že... že se poměry změnily, ne? Nu tak. Zařiďte sepodle toho.” Cvak. Pan Varga ani nemohl najít věšadlo telefonu. Tak to byl nejlepší přítel.Jak se tak všechno může změnit! Zařiďte se podle toho — ale jak? Jak se má zařídit člověkna to, že ho někdo nenávidí? Má snad taky začít nenávidět, nebo co? A jak se má zařídit nanenávist, když se po celý život učil milovat?Inu, musím se podle toho zařídit — aspoň formálně, rozhodl se Don Manoel; i usedl ke stolua pečlivě napsal, že skládá svou funkci předsedy Spolku pro vzdělání lidu. Vzhledem kezměněným poměrům, a tak dále. Pan Varga si oddychl a vzal klobouk; donese to tam sám,aby to bylo dřív odbyto.Jde předměstskou uličkou s pocitem, že se ty domy na něho dívají jinak, skoro nepřátelsky,snad taky vzhledem ku změněným poměrům. Sousedé si asi říkají, to je ten Varga, co otravujeduši národa. Třeba mu někdo zatím pomaluje vrata — člověk by se nedivil. Pan Vargajde rychleji, taky vzhledem ku změněným poměrům. Snad se budu muset vystěhovat jinam,myslí si, prodat ten barák a... zkrátka zařídit se podle toho, ne?Pan Varga vstupuje do tramvaje a sedne si do kouta. Dva tři lidé čtou právě ty noviny. Rucepryč, Senhor Manoel Varga! Kdyby mě tak poznali, myslí si Don Manoel — ten zamračenýby na mne asi ukázal: Vidíte ho? To je ten Varga, co šířil podvratné názory! Že se nestydí jítještě mezi lidi! — Musel bych asi vystoupit z tramvaje, přemítá pan Varga, a cítil za sebou tynepřátelské oči... Kristepane, jak lidské oči dovedou nenávidět!