Karel Čapek Bajky a podpovídky

zkusit po třetí, a tu na něho dopadl kužel světla, a drsný hlas se ho ptal: “Co to tadyděláme?” Byla to policejní patrola.Pan Tomšík se hrozně zarazil a koktal, že tady něco trénuje. “Tak koukejte, abyste mazaltrénovat někam jinam,” huboval strážník, “ale tady ne.” Pan Tomšík sice nepochopil, proč bymohl trénovat jinde, ale tady ne; ale jelikož byl člověk loajální, přál strážníkovi dobrou noc ahonem odcházel, pln strachu, aby se z ničeho nic nevznesl; třeba by to bylo policii podezřelé.Teprve pod státním zdravotním ústavem zase vyskočil do vzduchu, lehce se přenesl přesdrátěný plot, a pomáhaje si rukama, letěl nad ústavní zahradou až na druhou stranu, doKorunní třídy, kde se snesl těsně před služkou, nesoucí ve džbánu pivo. Služka vykřikla adala se na útěk. Pan Tomšík odhadl tento let na nějakých dvě stě metrů; připadalo mu to prozačátek skvělé.V následujících dnech pilně trénoval let, ovšem jen v noci a na osamělých místech, zejménav okolí židovského hřbitova tamhle za Olšany. Zkoušel různé způsoby, na příklad vznos srozběhem nebo kolmé stoupání z místa; dosáhl hravě, jenom mávaje nohama, výšky přessto metrů, ale víc si netroufal. Dále si osvojoval různé druhy sestupu, jako je plavné přistánínebo zpomalený kolmý pád, což záviselo na práci rukou; učil se také ovládat rychlost a měnitve vzduchu směr, letět proti větru, letět se závažím, stoupat a klesat podle potřeby apodobné věci. Bylo to naprosto snadné; pan Tomšík čím dál tím více žasl, že na to lidédosud nepřišli; asi to nikdo před ním nezkusil prostě se odrazit nohou a letět. Jednou užvydržel ve vzduchu celých sedmnáct minut, ale pak se zapletl do nějakých telefonních drátůa raději sestoupil. Jedné noci zkusil lítat v Ruské třídě; letěl ve výši asi čtyř metrů, když podsebou spatřil dva strážníky; i zabočil honem nad zahrady vil, zatím co do noci pronikavěhvízdaly policejní píšťalky. Vrátil se na to místo za chvíli pěšky a viděl, jak šest strážníků selektrickými lampičkami prohledávají zahrady, prý po zloději, kterého viděli přelézat plot.Nyní teprve si pan Tomšík uvědomil, že mu to létání poskytuje nebývalé možnosti, ale nickloudného ho nenapadlo. Jednou v noci ho svedlo otevřené okno ve třetím patře na náměstíJiřího z Lobkovic; pan Tomšík se lehkým odrazem vznesl nahoru, sedl si na okno a nevěděl,co dál. Slyšel uvnitř někoho hlasitě a tvrdě spát; vlezl tedy do pokoje, ale protože nemínilkrást, zůstal stát s oním poněkud stísněným a trapným pocitem, který v nás vzbuzuje každýcizí byt. Pan Tomšík si vzdychl a lezl zase na okno; ale aby po sobě nechal znamení a cosijako doklad svého sportovního výkonu, vylovil z kapsy kus papíru a napsal na něj tužkou:“Byl jsem tady!! Mstitel X.” Ten papír položil na spáčův noční stolek a tiše se snesl s třetíhopatra. Teprve doma shledal, že ten papír byla obálka s jeho adresou, ale neměl už odvahyse pro ni vrátit. Hrozně se po několik dní bál, že to bude policie vyšetřovat; ale ku podivunestalo se nic.*