DESET CENTAVOSKdepak, to nebylo u nás; u nás přece žádné noviny tak nepíší, a taky veřejné mínění, lid,ulice nebo jak se tomu říká, neobrací u nás tak snadno na čtyráku. To bylo v Lisabone přijednom z tamních politických převratů; padl jeden režim a vlády se chopil jiný, jak sekonečně přihází také v jiných zemích. Senhor Manoel Varga se o to příliš nestaral, protožepolitika nebyla jeho pole; jenom se mírně mrzel a vzdychal nad neklidem, který se zasezmocňuje lidských myslí a odvrací je od věcí podle jeho mínění užitečnějších iušlechtilejších. Don Manoel totiž miloval klid a svou práci; byl předsedou Spolku pro lidovévzdělání a věřil skálopevně, že osvěta otvírá národu brány k blahobytu a svobodě, že v prácia vědění je naše spasení a podobně. Toho rána právě vyřizoval korespondenci týkající sepopulárně hvězdářského kursu v Monsaráz a přednášky o hygieně kojenců v městečkuMoura, když se jeho hospodyně vrátila z nákupu, koulejíc očima a nápadně zrudlá.“Tak tady to máte, pane,” prohlásila a hodila na stůl pomačkaný večerník. “A já jdu odtudpryč, pane! Já jsem slušná ženská, a na takovém místě sloužit nebudu!”“Copak, copak,” podivil se pan Varga a vyhlédl přes brejle na ty noviny. Na okamžik ustrnul;hned na první straně objevil tučný titul: “Ruce pryč, Senhor Manoel Varga!!!” Senhor Varganevěřil svým očím. “Kde jste to vzala, ženská?” vyhrkl.Prý u řezníka. Řezník jí to ukazoval, a všichni lidé prý o tom mluví. A všichni říkají, že se totak nemůže nechat a že takový bídný zrádce a pes, jako je Don Varga, nesmí dál bydlet v jejichulici.“Kteří všichni?” ptal se nechápavě pan Varga.Všichni prý; paničky, služky, řezník i pekař — “A já tu nebudu,” zavyla vzteklým pláčem.“Však to sem lidé přijdou vypálit — a pravdu mají! Tady to stojí v novinách, co kdo dělá a coza tím je... To má člověk za to, že někomu věrně slouží!”“Prosím vás, nechtě mě teď,” řekl Don Manoel sklíčeně. “A chcete-li jít, já vás nebuduzdržovat.”Teď teprve si mohl přečíst, co v těch novinách stálo. “Ruce pryč, Senhor Manoel Varga!”Třeba to je jiný Varga, napadlo ho na chvilku úlevně, a četl dál. Ne, bylo to přece jen o něm.“Lid už zúčtuje s vaší ‚lidovýchovnou‘ činností, pane Vargo, jíž jste po léta otravoval dušinašeho národa! Lid nestojí o vaši prohnilou, cizáckou vzdělanost, která v něm rozsévá —jenom mravní zkázu, slabošství a vnitřní rozvrat; a nepřipustí, abyste ještě dále podzáminkou užitečných vědomostí šířil své podvratné názory mezi mládeží a prostým lidem —”Pan Manoel Varga upustil noviny a zesmutněl. Jaksi nemohl pochopit, co podvratného je napopulární astronomii nebo hygieně kojenců, a ani se o to nepokoušel. Prostě věřil vevzdělanost, a měl rád lid; to bylo to celé. Tolik lidí chodilo na ty přednášky, a tady teď píšou,že lid o ně nestojí a že je s odporem odmítá. Pan Varga potřásl hlavou a snažil se číst dál.
“Nezakročí-li úřady proti vašemu řádění, udělá si náš probuzený lid pořádek sám; a potom sestřežte, pane Manoeli Vargo!”Senhor Manoel Varga pečlivě složil a uhladil ty noviny. Tak to je konec, řekl si. Nešlo mu sicena rozum, co se tak najednou ve světě a v lidech změnilo a proč to, co bylo včera dobré, jednes obratem ruky škodlivé a podvratné; ale ještě méně dovedl pochopit, kde se z čistájasná vzalo tolik nenávisti mezi lidmi. Bože na nebi, tolik nenávisti! Starý Don Manoel zavrtělhlavou a díval se oknem ven, na předměstí Sao Joao. Bylo líbezné a milé jako vždycky; jeslyšet veselý křik dětí a štěkot psíka — Pan Varga si sundal brýle a pomalu je čistil. Toliknenávisti, pane bože! Co se to jenom s lidmi stalo! Asi se přes noc všechno změnilo. I tahospodyně; tolik let tu byla... Pan Varga si tesklivě připomněl své vdovství. Kdyby nebožkažena byla živa — ta by se snad nezměnila?Senhor Manoel Varga si povzdychl a zvedl telefon. Zavolám si starého kamaráda de Souzu,řekl si; snad mi poradí —“Halo, tady Varga.”Chvilka ticha. “Souza. Co si přejete?”Pan Varga se drobet zajíkl. “Jenom... se zeptat. Četl jste ten článek?”“Četl.”“Prosím vás... co s tím mám dělat?”Malé zaváhání. “Nic. Musíte si uvědomit, že... že se poměry změnily, ne? Nu tak. Zařiďte sepodle toho.” Cvak. Pan Varga ani nemohl najít věšadlo telefonu. Tak to byl nejlepší přítel.Jak se tak všechno může změnit! Zařiďte se podle toho — ale jak? Jak se má zařídit člověkna to, že ho někdo nenávidí? Má snad taky začít nenávidět, nebo co? A jak se má zařídit nanenávist, když se po celý život učil milovat?Inu, musím se podle toho zařídit — aspoň formálně, rozhodl se Don Manoel; i usedl ke stolua pečlivě napsal, že skládá svou funkci předsedy Spolku pro vzdělání lidu. Vzhledem kezměněným poměrům, a tak dále. Pan Varga si oddychl a vzal klobouk; donese to tam sám,aby to bylo dřív odbyto.Jde předměstskou uličkou s pocitem, že se ty domy na něho dívají jinak, skoro nepřátelsky,snad taky vzhledem ku změněným poměrům. Sousedé si asi říkají, to je ten Varga, co otravujeduši národa. Třeba mu někdo zatím pomaluje vrata — člověk by se nedivil. Pan Vargajde rychleji, taky vzhledem ku změněným poměrům. Snad se budu muset vystěhovat jinam,myslí si, prodat ten barák a... zkrátka zařídit se podle toho, ne?Pan Varga vstupuje do tramvaje a sedne si do kouta. Dva tři lidé čtou právě ty noviny. Rucepryč, Senhor Manoel Varga! Kdyby mě tak poznali, myslí si Don Manoel — ten zamračenýby na mne asi ukázal: Vidíte ho? To je ten Varga, co šířil podvratné názory! Že se nestydí jítještě mezi lidi! — Musel bych asi vystoupit z tramvaje, přemítá pan Varga, a cítil za sebou tynepřátelské oči... Kristepane, jak lidské oči dovedou nenávidět!
- Page 4:
FILEMON, ČILI O ZAHRADNICTVÍKapus
- Page 8 and 9:
BAJKYILidéJe to, pane, trápení.
- Page 10 and 11:
IIHousenka vědeckáHaha, ze mne ž
- Page 12 and 13:
Důležitá mouchaTo nevíte? To je
- Page 14 and 15:
VčelaProč že mám žihadlo? Ve j
- Page 16 and 17:
OblásekDopracoval jsem se vnitřn
- Page 18 and 19:
Po noci bartolomějskéUf!... Obnov
- Page 20 and 21:
PlošticeKaždý má svůj životn
- Page 22:
Pulec a povodeňHurá, my pulci jsm
- Page 25:
Řeč k vojákůmNeříká se i lid
- Page 28:
HousenkaNektar? Nektar? To já než
- Page 31 and 32:
ZprávaNa svém postupu jsme spáli
- Page 33 and 34:
AnonymČlověk má svou čest. Pod
- Page 35 and 36:
XIIIRopuchaTydlety ptáky pozavíra
- Page 37 and 38:
BAJKY Z LET BUDOUCÍCH(Jeden inžen
- Page 39 and 40:
Roku 2200Největší vynález posle
- Page 41 and 42:
Dobrá trefa— — podařilo se za
- Page 43 and 44:
ZprávaNepřítel se pokusil záke
- Page 45 and 46:
*I revolučnost má své pedanty.*N
- Page 47 and 48:
Aspoň to ať je nám ušetřeno: b
- Page 49 and 50:
Toho večera si koupil pan Smítek
- Page 51 and 52: Tramvaj zpomaluje před vraty na h
- Page 53 and 54: Tedy zkrátka:já prostě nechci, a
- Page 55 and 56: Já bych rád věděl, stalo-li se
- Page 57 and 58: “Oh! jsem zavražděn!”Smrtí P
- Page 59 and 60: Nejsensačnější vynález našeho
- Page 61 and 62: Den před historickým zápasem S.
- Page 63 and 64: potvrzení, že zemřel. A prý mě
- Page 65 and 66: myslila si, ale toto se mi líbí.
- Page 67 and 68: říká, botulin. Strašný jed, pa
- Page 69 and 70: ORGANISUJME SEPan Lederer se šoura
- Page 71 and 72: STĚHOVACÍ PODNIK“— — pravda
- Page 73 and 74: PRVNÍ HOST“— ono se řekne spo
- Page 75 and 76: považoval za svou osobní zásluhu
- Page 77 and 78: vždycky nás skvěle pohostil a pa
- Page 79 and 80: “Tak jsme mu neměli dávat křes
- Page 81 and 82: On (studuje mapy Holandska, prospek
- Page 83 and 84: Předseda soudu: ... pánové, výs
- Page 85 and 86: lítostivě pan Knotek. Toho Šembe
- Page 87 and 88: Vaňásek si slavnostně narovnal b
- Page 89 and 90: MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPan Tomš
- Page 91 and 92: Po nějakém čase pocítil pan Tom
- Page 93 and 94: O POTOPĚ SVĚTANevím, pamatujete-
- Page 95 and 96: Mezi námi řečeno, na přežití
- Page 97 and 98: mám, co se půdy týče, jenom tru
- Page 99 and 100: INTERVIEWInterview, děl dirigent P
- Page 101: s vlající hřívou, který křep
- Page 105 and 106: RUKOPISY Z POZŮSTALOSTIJOSEF EGYPT
- Page 107 and 108: všechny druhy mrzkostí gomorhský
- Page 109 and 110: maminka sedmi dětí. Nebo roznáš
- Page 111 and 112: “Já,” řekl strážník, “js
- Page 113 and 114: VYSVĚTLIVKY2 megalomanie (z řeč.
- Page 115: Karel ČapekBAJKY A PODPOVÍDKYK vy