Karel Čapek Bajky a podpovídky

Toho večera si koupil pan Smítek kus paštiky a deset deka eidamu, načež šel domů a uvařilsi čaj. Kus paštiky a okraje od sýra dostala jeho kočka Lízinka, potom si tlapkou omyla tvář achtěla jít ven.“Ty darebnice, ty lehkomyslná osobo,” káral ji pan Smítek, “už zas bys chtěla jít na toulky?Jen sed pěkně doma; co ti tu schází? Už jsi dost stará, abys měla rozum, ty couro,” řeklněžně pan Smítek a vzal si Lízinku na klín; pak si dal na uši sluchátka, nařídil krystal aposlouchal, co je dnes v rádiu. Někdo tam recitoval nějaké básně; pan Smítek zkoušel dávatk tomu nohou takt, ale když se mu to dobře neshodovalo, počal se nudit, i zatahal Lízinku zaocas. Lízinka se jen tak lehce otočila a sekla ho po ruce; pak pro jistotu seskočila s klína ablýskala očima zpod postele.Ty básně a Lízinčina špatná nálada nějak rozladily pana Smítka; i přečetl ještě kus novin, vekterých si přinesl domů sýr, a o desáté už ležel v posteli; o půl jedenácté vyskočila na postelLízinka a uvelebila se mu na nohou, ale to už pan Smítek spal.*“Ah áhahah,” zíval pan Smítek druhého dne, “zatracený život! lidi, to zas byla moc!Koukejte,” řekl ukazuje svou ruku, “tady ten drápanec; to vám bylo děvče — nějaká Ruska,Lízinka se jmenovala — jako divoká kočka; ta vám vyváděla —” Pan Smítek beznadějněmávl rukou. “Co vám to budu povídat! Vy bačkoráři, copak vy víte, jaký je život? Ech, ať hrozíčlověku kriminál nebo smrt: jen když poznal život! Ale vy — dejte mi svatý pokoj s tou vašíměšťáckou morálkou!”/ 1928 /