Karel Čapek Bajky a podpovídky

Já bych rád věděl, stalo-li se někdy,když já jsem jasně řek: Je to tak— že to pak není tak?”Za obecného vzrušení došlo k prudké kontroversi mezi Hamletem a Poloniem, který drtilsvého blekotajícího partnera břitkými a pohotovými slovy:“Jak se má milý princ Hamlet?Znáte mne, princi?To snad ne, princi.Poctivec, princi?Svatá pravda, princi.Mám, princi.Copak to čtete, princi?Ale oč jde, princi?Co nejskromněji se s vámi loučím, princi.Buďte zdráv, princi.Hledáte prince Hamleta? Tady je.”Hamlet po zásluze odbyt jeho pádnými a trefnými slovy, rozpačitě něco blábolil za obecnénepozornosti; svým známým nevěcným způsobem, pleta páté přes deváté, snažil se odvéstrozpravu na jakési herce, ale Polonius, vrátiv se právě včas ze zákulisí, jej parádně usadilněkolika slovy:“Mám pro vás novinu, princi.Přišli k nám herci, můj princi!Na mou čest!To je nějak dlouhé.Bude se s nimi jednat, jak zaslouží, princi.Pojďte, páni!”Není divu, že pan Hamlet se po těchto věcných slovech odvážil pronést jenom samomluvu,bál se zřejmě odpůrce tak pohotového.Po přestávce, věnované zákulisnímu jednání, zasáhl Polonius do děje několika závažnýmiradami:“Ofelie, ty tu choď! My, vzácnosti, se tady skryjem. Čti si tuhle knížku.”