Karel Čapek Bajky a podpovídky

ZÁZRAK NA HŘIŠTIStalo se to na přátelském zápase S. K. měšťanka Žižkov versus kvarta gymnasia Praha XI.Přes obětavou práci obrany, v níž zvláště vynikal Ferda Zápotocký, prohrávala to žižkovskáměšťanka ke konci druhého poločasu už dvěma k nule a její svatyně byla obležena prudkýmiútoky. Právě když na její branku letěl nový nezadržitelný míč kvartána Zdeňka Poppra,řečeného Káďa, stalo se něco podivného: míč se ve vzduchu zastavil, roztočil se snesmírnou rychlostí a po chvilce váhání letěl zpátky, aby dopadl jako bolid do sítěnepřátelské branky. Bylo to čtyři minuty před koncem druhého poločasu. Nikdo ani kloudněneviděl, jak se to stalo, i hrálo se dál; skvělý Zdeněk Poppr se opět zmocnil míče, prorazilobranu a zblízka dělovou přízemní ranou poslal míč do branky S. K. měšťanky Žižkov. Třicetdiváků, kteří fandili státnímu gymnasiu, už propuklo v jásot; ale míč nebyl nikde; všichni hráčijej začali hledat, až nakonec sám brankář kvarty gymnasia Praha XI. objevil ztracený míč,pokojně ležící v jeho vlastní brance. Zatím už byl odpískán konec zápasu. Mužstvo kvartysice protestovalo proti tomuto neregulérnímu gólu, ale nedalo se nic dělat; výsledek zápasubyl dvě ke dvěma.Od toho dne kráčelo fotbalové mužstvo S. K. měšťanky Žižkov od vítězství k vítězství.Nandalo to měšťance Libeň tři k nule; roztrhlo kvintu holešovické reálky poměrem čtyři k jedné;porazilo sextu kolínského gymnasia na jeho vlastní půdě poměrem dvě k jedné (poměrraněných dva ke dvěma); a porazivši i reformní reálné gymnasium Praha XIX., dorost S. K.Slavie, měšťanku v Košířích a německé reálné gymnasium Praha II., mělo se utkat svybranou jedenáctkou S. K. Vysokoškolského Sportu. Byl to v dějinách světa bezpříkladnýúspěch.Ale ani z vítězného mužstva si nikdo neuvědomil, že na všech těchto triumfálních zápasechS. K. měšťanky Žižkov byl jako tichý divák přítomen žák první třídy měšťanky na Žižkově,Bohumil Smutný. Nikdo s ním vůbec nemluvil, jelikož to byl mravný a zbožný chlapec. Nikdosi ho nevšímal ve Škole ani na poli cti. Jenom zmíněný už Zdeněk Poppr (který ze žárlivostia závisti doprovázel nepřátelskou jedenáctku na všech jejích bojištích) si povšiml tohotověrného a skromného diváka; i viděl, že se Bohumil Smutný v kritických okamžicích vytrácí,aby za nejbližší bariérou nebo keřem padl na kolena a horoucně se modlil šeptaje: “PaneBože, smiluj se! Dej, ať naši udělají gól!” A v tu chvíli se zastavil letící míč a obrátil se dobranky protivníků; nebo najednou zmizel, aby byl vyloven ze sítě odpůrců; nebo se kutálelpomalu po hřišti, zatím co nepřátelské síly padaly a klopýtaly, jako by tajemná síla poutalajejich nohy. A Zdeněk Poppr, řečený Káďa, o tom řekl svému staršímu bratrovi, MUSt. ZávišiPopprovi z Vysokoškolského Sportu.