Karel Čapek Bajky a podpovídky

ORGANISUJME SEPan Lederer se šoural parkem, oddávaje se svým starostem; a tam se s tím člověkemseznámil. Nebylo na něm nic zvláštního, leda to, že krmil vrabce; bylo jich kolem něho celéhejno, div že mu do kapes nelezli. Pan Lederer se na to díval se zálibou. Tak vida, myslil si,přec jen jsou ještě hodní lidé na světě. A tu se ten člověk plaše ohlédl a kvapně odcházel.Po chvíli jej pan Lederer našel, jak sedí na lavičce; a protože krom svých starostí nemělzrovna co jiného dělat, sedl si na lavičku vedle něho. Člověk ho s nedůvěrou přeměřil očimaa trochu odsedí.“Tak vy máte rád vrabče,” ozval se pan Lederer po chvíli.“Nemám,” řekl člověk zamračeně.“Ne?”“Ne. A vůbec,” rozkřikl se člověk popuzeně, “nemohu ptáky ani cítit, abyste věděl. Tak.”“Já jen proto, že jste je krmil,” mínil pan Lederer.“Nekrmil. To... to jsem jen vyhazoval z kapes drobečky. Rozumíte, já ptáky zásadnénekrmím. Ať se živí sami, potvory! Co mně je po nich?”“A tak,” bručel pan Lederer zklamaně, a nevěděl, co dál říci.Člověk zatím něco potichu přemílal v pyscích. “Tak vy jste člen Spolku pro krmení vrabců,co?” vyhrkl najednou.“Nejsem,” bránil se pan Lederer.“Tedy jste ze Spolku pro ochranu zpěvavého ptactva!”“Taky ne.”“Člověče, tak z kterého vy jste spolku?” podivil se neznámý muž.“Ze žádného,” řekl pan Lederer. “Totiž... v jednom pohřebním spolku jsem. Izraelskýpohřební spolek.”“Aha,” bručel člověk podezíravě. “Ale já se nechci dát pohřbít. A krom toho jsem katolík,abyste věděl. A ptáky nekrmím. A dakla už taky nemám.”“Já mám doma griffonka,” sděloval pan Lederer. “Takový chlupatý neřád.”“Tak to se musíte stát členem Spolku pro pěstování chlupatých psů,” prohlásil člověkrozhodně.“Proč?”“Tak. Přijdou na vás a už tam budete. Já jsem jednou dostal kanára a do tří dnů jsem se stalčlenem Spolku pro chov harckých kanárů na Horním Novém Městě. Prý se my chovatelékanárů musíme organisovat, a tak. To máte nasup. Já jsem měl před šesti lety dakla; daljsem ho za měsíc pryč, ale ještě pořád musím být členem Spolku pro pěstění čistokrevnýchloveckých psů. Každý rok vám pošlou složenku a členskou legitimaci. Co má člověk dělat,”brumlal muž melancholicky. “Já jsem v devatenácti spolcích.”