O FANTASIIKdyž se švec jednoho dne vracel domů, viděl hrát si u novostavby děti na kupě písku; i sedlsi na hromadu trámů, hřál se ve slunci a díval se.Byl to zámek obehnaný valem a vodním příkopem, do kterého jeden prcek nosil v kloboukuvodu; tak vzniklo dílo vojenské, něco mezi Césarovým táborem a středověkým hradem.Později se ukázalo nutným probourat val tunelem, kterým by mohl projíždět vlak; huče ahvízdaje dojel špalíček dřeva do středu opevnění, kde bylo nádraží; pasažéři vystupovali nešetrněšlapajíce po Césarových hradbách. Když takto se octli v neznámé a neobydlenékrajině, bylo třeba postavit z teplého písku kulaté černošské chýše; to se dělá tak, že se nazem položí pěst a na ni se nahrne písek; pak se pěst vytáhne, a je to stan, a běda tomu, kdoby jej porušil. Dente et unquibus budeš hájiti svého domu.Slečna, která provázela jednoho z těch kloučků, si sedla vedle ševče a řekla: “Včera z tohopísku pekli buchty a jindy jej prodávali na váhu jako mouku a cukr.”“Myslím na to,” pravil švec, “co vlastně je fantasie.”Slečna se zahleděla upřeně do svého vyšívání. “Fantasie,” řekla potom, “to je, vidět vevěcech a v lidech něco jiného, než co opravdu jsou.”“Ale, ale,” děl švec káravě, “to říkáte proto, že jste se v někom zklamala. To se stává.Helejte, protože v noci pršelo, dají se dnes stavět z písku tunely a hrady. Zítra bude píseksuchý a už z něho nic stavět nepůjde. Co myslíte — řeknou děti, že je písek zklamal a že kničemu není? Nebo objeví, že se hodí k tomu, aby byl prodáván na váhu jako mouka nebocukr? Zklamání, to je jen nedostatek fantasie. Fantasie si ví rady.”“Počkejte, jakpak bych to řekl? Fantasie, to není představovat si něco, co věci nejsou, aleněco, co by mohly být. Nebo něco, co by se z nich dalo udělat. Takový špunt, koukejte, mánápad, že se z písku dá stavět. A já, blbec, chodím podle hromady písku a nepřijdu na to. Jáa vy, slečno, my po písku jenom šlapeme. Ale když se člověk zamiluje, objeví třeba, že se dopísku dají psát písmena. Tak je to.”Dívce klesly ruce do klína, neboť si na něco vzpomněla.“Takový kluk,” pokračoval švec, “si dovede představit, že by mohl být strojvůdcem,válečníkem, cestovatelem nebo čím. A má pravdu, slečno. Jeho celá fantasie je v tom, že vsobě ještě nepotlačil všelijaké ty možnosti. I vy, slečno, si někdy představujete, čím bystemohla být; ale protože jste dospělá a následkem toho sobecká, myslíte už jen na to, čímbyste chtěla být... Nic tak neomezuje fantasii jako sobectví.”Slečna se maličko urazila. “Vy myslíte, že jsem sobecká?”“No jej. A nešťastná. A říkáte si, že byste mohla být bohatá a nemusela sloužit hrubým anevlídným lidem. Že byste mohla být pyšná a krásná paní, kterou by se nikdo neodvážilponižovat. A víte, slečno, že byste to opravdu mohla být? Mohla. A vy byste mohla být
maminka sedmi dětí. Nebo roznášečka novin. Nebo kurva. Ale to už si nepředstavujete, protožese vám to nelíbí, že? Jen se koukněte kolem sebe, co všechno byste mohla být. Bába,co míchá vápno. Tady ta holčička. Nebo tamta zlá, špinavá, ustaraná ženská. Vždyť je to jennáhoda, že jste slečna u dětí; mohlo by z vás být tolik jiných lidí... A já myslím na to, pročjsou lidé tak beznadějně uzavřeni v té hloupé a malé náhodě svého životního příběhu. Z tohovšeho, co by mohli být, prožívají jen ten jeden ždibánek, jen to, co náhodou jsou, a k tomu to,co by chtěli být, Nemyslíte, že to je strašné?”Slečna pokrčila rameny. “Já nevím,” řekla. “Nemůžeme přece prožít než jenom svůj vlastníživot.”“Já vím,” pravil švec. “Ale řekněme, že oni, že ti druzí žijí ty své životy za nás, víte? Co jábych mohl být, to někdo jiný je. Člověk se může dívat na všechny lidi jako na druhé možnostisebe samého. Zkuste to, slečno; podivíte se, ;jak vás budou lidi zajímat.”“Co s tím,” namítla dívka. “Nikdo se nenají koláče, který někdo jiný jí za něj.”“Nenají,” řekl švec. “Ale kdyby lidé měli víc fantasie, dovedli by se líp o ty koláče rozdělit.Musíš být dítětem, chceš-li rozumět dětem; musíš mít v sobě chudého, abys rozuměl chudým.Koukejte slečno, takový kluk, to je vlastně zástup mužů; je v něm strojník, voják,stavitel, já nevím co všechno. A když dospěje, zbývá z té tlupy jen jeden človíček. Pro kristapána, kam se poděli ti druzí? Kde by byli, jsou zasuti; ale dejte pozor, někdy ještě nejsoumrtvi...
- Page 4:
FILEMON, ČILI O ZAHRADNICTVÍKapus
- Page 8 and 9:
BAJKYILidéJe to, pane, trápení.
- Page 10 and 11:
IIHousenka vědeckáHaha, ze mne ž
- Page 12 and 13:
Důležitá mouchaTo nevíte? To je
- Page 14 and 15:
VčelaProč že mám žihadlo? Ve j
- Page 16 and 17:
OblásekDopracoval jsem se vnitřn
- Page 18 and 19:
Po noci bartolomějskéUf!... Obnov
- Page 20 and 21:
PlošticeKaždý má svůj životn
- Page 22:
Pulec a povodeňHurá, my pulci jsm
- Page 25:
Řeč k vojákůmNeříká se i lid
- Page 28:
HousenkaNektar? Nektar? To já než
- Page 31 and 32:
ZprávaNa svém postupu jsme spáli
- Page 33 and 34:
AnonymČlověk má svou čest. Pod
- Page 35 and 36:
XIIIRopuchaTydlety ptáky pozavíra
- Page 37 and 38:
BAJKY Z LET BUDOUCÍCH(Jeden inžen
- Page 39 and 40:
Roku 2200Největší vynález posle
- Page 41 and 42:
Dobrá trefa— — podařilo se za
- Page 43 and 44:
ZprávaNepřítel se pokusil záke
- Page 45 and 46:
*I revolučnost má své pedanty.*N
- Page 47 and 48:
Aspoň to ať je nám ušetřeno: b
- Page 49 and 50:
Toho večera si koupil pan Smítek
- Page 51 and 52:
Tramvaj zpomaluje před vraty na h
- Page 53 and 54:
Tedy zkrátka:já prostě nechci, a
- Page 55 and 56:
Já bych rád věděl, stalo-li se
- Page 57 and 58: “Oh! jsem zavražděn!”Smrtí P
- Page 59 and 60: Nejsensačnější vynález našeho
- Page 61 and 62: Den před historickým zápasem S.
- Page 63 and 64: potvrzení, že zemřel. A prý mě
- Page 65 and 66: myslila si, ale toto se mi líbí.
- Page 67 and 68: říká, botulin. Strašný jed, pa
- Page 69 and 70: ORGANISUJME SEPan Lederer se šoura
- Page 71 and 72: STĚHOVACÍ PODNIK“— — pravda
- Page 73 and 74: PRVNÍ HOST“— ono se řekne spo
- Page 75 and 76: považoval za svou osobní zásluhu
- Page 77 and 78: vždycky nás skvěle pohostil a pa
- Page 79 and 80: “Tak jsme mu neměli dávat křes
- Page 81 and 82: On (studuje mapy Holandska, prospek
- Page 83 and 84: Předseda soudu: ... pánové, výs
- Page 85 and 86: lítostivě pan Knotek. Toho Šembe
- Page 87 and 88: Vaňásek si slavnostně narovnal b
- Page 89 and 90: MUŽ, KTERÝ DOVEDL LÍTATPan Tomš
- Page 91 and 92: Po nějakém čase pocítil pan Tom
- Page 93 and 94: O POTOPĚ SVĚTANevím, pamatujete-
- Page 95 and 96: Mezi námi řečeno, na přežití
- Page 97 and 98: mám, co se půdy týče, jenom tru
- Page 99 and 100: INTERVIEWInterview, děl dirigent P
- Page 101 and 102: s vlající hřívou, který křep
- Page 103 and 104: “Nezakročí-li úřady proti va
- Page 105 and 106: RUKOPISY Z POZŮSTALOSTIJOSEF EGYPT
- Page 107: všechny druhy mrzkostí gomorhský
- Page 111 and 112: “Já,” řekl strážník, “js
- Page 113 and 114: VYSVĚTLIVKY2 megalomanie (z řeč.
- Page 115: Karel ČapekBAJKY A PODPOVÍDKYK vy