Karel Čapek Bajky a podpovídky

O FANTASIIKdyž se švec jednoho dne vracel domů, viděl hrát si u novostavby děti na kupě písku; i sedlsi na hromadu trámů, hřál se ve slunci a díval se.Byl to zámek obehnaný valem a vodním příkopem, do kterého jeden prcek nosil v kloboukuvodu; tak vzniklo dílo vojenské, něco mezi Césarovým táborem a středověkým hradem.Později se ukázalo nutným probourat val tunelem, kterým by mohl projíždět vlak; huče ahvízdaje dojel špalíček dřeva do středu opevnění, kde bylo nádraží; pasažéři vystupovali nešetrněšlapajíce po Césarových hradbách. Když takto se octli v neznámé a neobydlenékrajině, bylo třeba postavit z teplého písku kulaté černošské chýše; to se dělá tak, že se nazem položí pěst a na ni se nahrne písek; pak se pěst vytáhne, a je to stan, a běda tomu, kdoby jej porušil. Dente et unquibus budeš hájiti svého domu.Slečna, která provázela jednoho z těch kloučků, si sedla vedle ševče a řekla: “Včera z tohopísku pekli buchty a jindy jej prodávali na váhu jako mouku a cukr.”“Myslím na to,” pravil švec, “co vlastně je fantasie.”Slečna se zahleděla upřeně do svého vyšívání. “Fantasie,” řekla potom, “to je, vidět vevěcech a v lidech něco jiného, než co opravdu jsou.”“Ale, ale,” děl švec káravě, “to říkáte proto, že jste se v někom zklamala. To se stává.Helejte, protože v noci pršelo, dají se dnes stavět z písku tunely a hrady. Zítra bude píseksuchý a už z něho nic stavět nepůjde. Co myslíte — řeknou děti, že je písek zklamal a že kničemu není? Nebo objeví, že se hodí k tomu, aby byl prodáván na váhu jako mouka nebocukr? Zklamání, to je jen nedostatek fantasie. Fantasie si ví rady.”“Počkejte, jakpak bych to řekl? Fantasie, to není představovat si něco, co věci nejsou, aleněco, co by mohly být. Nebo něco, co by se z nich dalo udělat. Takový špunt, koukejte, mánápad, že se z písku dá stavět. A já, blbec, chodím podle hromady písku a nepřijdu na to. Jáa vy, slečno, my po písku jenom šlapeme. Ale když se člověk zamiluje, objeví třeba, že se dopísku dají psát písmena. Tak je to.”Dívce klesly ruce do klína, neboť si na něco vzpomněla.“Takový kluk,” pokračoval švec, “si dovede představit, že by mohl být strojvůdcem,válečníkem, cestovatelem nebo čím. A má pravdu, slečno. Jeho celá fantasie je v tom, že vsobě ještě nepotlačil všelijaké ty možnosti. I vy, slečno, si někdy představujete, čím bystemohla být; ale protože jste dospělá a následkem toho sobecká, myslíte už jen na to, čímbyste chtěla být... Nic tak neomezuje fantasii jako sobectví.”Slečna se maličko urazila. “Vy myslíte, že jsem sobecká?”“No jej. A nešťastná. A říkáte si, že byste mohla být bohatá a nemusela sloužit hrubým anevlídným lidem. Že byste mohla být pyšná a krásná paní, kterou by se nikdo neodvážilponižovat. A víte, slečno, že byste to opravdu mohla být? Mohla. A vy byste mohla být