Karel Čapek Bajky a podpovídky

“To je hodně,” usoudil pan Lederer.“Je. Jeden můj kolega je v třiadvaceti; ale on se zajímá o mír a fotografuje. Odpusťte, já jsemmyslel, že jste z nějakého spolku pro podporu ptáků. Jednou jsem na příklad dal na ulicišesták slepému, a do půl roku jsem se stal členem sedmi dobročinných spolků.‚Znajíce vaše dobročinné srdce obracíme se na vás,‘ a tak. Ale ještě horší je, když máteušlechtilé smýšlení. Na ušlechtilé smýšlení je hrůza spolků, pane. A když se někde narodíte,tak to máte hned Spolek rodáků, Krajinský spolek, Východočeský spolek a kdeco. Já to mámněkde napsané, ve kterých spolcích jsem,” řekl člověk hledaje po kapsách. “Já nevím, alemělo by to mít nějakou hranici. Víte, aby člověk nemusil být v tolika spolcích. Na to by mělabýt nějaká ochrana nebo zákon. Na příklad, že nikdo nesmí být donucen, aby byl ve víc neždvanácti spolcích.”“To je těžké,” mínil pan Lederer. “Zákonem by to asi spravit nešlo; ona je u nás tahleta, jakse tomu říká, spolčovací svoboda...”“Pěkná svoboda,” dél člověk hořce. “Nemůžete dělat nic, aby na to nebyl nějaký spolek. Jáříkám, mělo by se to nějak organisovat. Měli by se dát dohromady všichni, kdo už těchspolků mají dost, a prosadit, aby byla snížena ta spolková povinnost. Dvanáct spolků bymohlo stačit, ne? Já myslím, že by se to dalo zorganisovat...”“Jak?”“To by se na to musil zarazit nový spolek,” děl člověk zahloubaně. “Já myslím, že by se doněho dala spousta lidí. Měli bychom se zkrátka zorganisovat... Udělat na to takový agilníspolek nebo ligu... a založit spolkový orgán, aby hájil zájmy členů postižených nadměrnýmičlenskými povinnostmi. Zkrátka pořádný spolek na to založit, pane!”/ 1936 /