Acta 93.indd - Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné ...

Odborné sděleníActa Pruhoniciana 93: 119–128, Průhonice, 2009ČESKÉ ODRŮDY LOMIKAMENŮ: NECHÁME JE ZANIKNOUT?CZECH SAXIFRAGE VARIETIES: WILL WE LET THEM GET LOST?Jiří Uher 1 , Jana Holzbecherová 1 , Petr Hanzelka 21Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně, Zahradnická fakulta, 69144 Lednice2Botanická zahrada hlavního města Prahy, Nádvorní 134, 171 00 Praha 7-TrojaAbstraktLomikameny sekce Porphyrion jsou vyhledávanými skalničkami, první zahradní hybridy se objevují už koncem předminuléhostoletí. Čeští pěstitelé jsou šlechtěním někdejších „kabschií“ celosvětově proslulí a počty jejich hybridů rychle narůstají, s čímžnarůstá i riziko zániku starších odrůd. Hledání účinných metod konzervace genofondu je v této souvislosti nezbytné. Jakoteoretickou platformu pro založení národní kolekce těchto lomikamenů přinášíme ucelený přehled českých kultivarů s datyo jejich původu a o jejich pěstební náročnosti. Nově byly determinovány barevné odstíny květů na podkladě RHS CC proexaktnější hodnocení genetických zdrojů.Klíčová slova: Saxifraga, Kabschia, české hybridy, původ, hodnocení, udržování genofonduAbstractSaxifrages of the section Porphyrion are popular rock garden plants, the first garden hybrids have been obtained at the end of the19 th century. Czech growers are worldwide well-known in hybridization of former “Kabschias” and the number of their hybridsis rapidly increasing. Older cultivars are endangered by extinction, when replaced by new ones . In this context it is necessaryto search the effective methods of the gene pool conservation. As a theoretical platform for the establishment of the nationalcollection of “Kabschia“ hybrids, we offer a comprehensive overwiev of Czech cultivars with the dates about their origin, andgrowing requirements. Moreover, determination of flower color according to the RHS CC provide the more exact evaluationof “Kabschias“ genepool.Key words: Saxifraga, Kabschia, Czech hybrids, origin, evaluation, gene pool maintenanceÚVOD DO TAXONOMICKO– NOMEKLATORICKÉ PROBLEMATIKYLomikameny sekce Porphyrion jsou v původním užším vymezenízahradníkům známější pod vžitým jménem Kabschia(Engler, 1869) – po jejich spojení s druhy sekce Porophyllum(Engler & Irmscher, 1919) však vstoupilo se zpožděnímv platnost starší z obou jmen, Porophyllum Gaudin (1828),které si ostatně v minulých desetiletích také našlo cestu mezipěstitele. Nicméně, Gornall (1987) na podkladě anatomickýcha palynologických dat spojil celou skupinu s malými arkto-alpinskýmia sinohimálajskými sekcemi Porphyrion a Tetrameridium.Molekulární data (Conti & al., 1999) jeho náhledv mnohém podporují – ukazují však na přetrvávající parafyletickoupovahu celé skupiny pozicemi druhů sekce Xanthizoona subsekcí Florulentae a Mutatae (spojovaných až doposud sesekcí Ligulatae), a nověji McGregor (2008) rozšířil Gornallovopojetí skupiny i o tyto taxony. Takto rozšířená sekce sdružujezhruba čtvrtinu z asi 450 druhů rodu Saxifraga, nepočítajemnožství zahradních kříženců, a nejstarším (na podkladěpriority tudíž platným) z jejích jmen je právě Porphyrion(Tausch, 1823).NEJVÝZNAMNĚJŠÍ HYBRIDY A ROZVOJČESKÉHO ŠLECHTĚNÍPrvní alpské „kabschie“ byly do kultivace zavedeny koncempředminulého století v souvislosti s nastupující oblibou skalníchpartií v zahradách. Záhy po alpských druzích byly introdukoványtaxony pyrenejské a balkánské (spolu s několikadruhy kavkazskými) a v roce 1890 bylo z kultur známo užtřináct druhů (Kolb & al., 1890). Současně se objevují prvnízahradní hybridy – ve Skotsku kříženci S. burseriana L.se S. aretioides Lapeyr. (S. ×boyidii Dewar), v Německu kříženciS. marginata Sternb. a S. sancta Griseb. (S. ×apiculataEngl.) a z jejich přesevů jsou uváděny první kultivary (Mc-Gregor, 2008). Angličtí a němečtí pěstitelé zůstali průkopníkyšlechtění “kabschií“ i v první půli minulého století – bylito především W. Irving, R. V. Prichard a J. W. Gould, křížícíopět S. marginata, S. burseriana, S. aretioides a S. sanctas himálajskou S. lilacina Duthie, a F. Sündermann s J. Kellererem,vnášející k těmto vedle balkánské S. ferdinandi-coburghiSünderm. do šlechtění i řadu druhů podskupiny Engleria(S. frederici-augusti Biasoletto, S. media Gouan s blízkou S.sempervivum K. Koch a dokonce s nativními hybridy jako S.×luteo-purpurea Lapeyr.). V meziválečném období se už objevujeřada hybridů sekundárních – k nejvýznamnějším patří S.×anglica Horný, Soják & Weber a S. ×megaseaefl ora Thompson.V průběhu obou válek byly mnohé z hybridů nenávratně ztraceny,zlomky původního sortimentu byly ale zásluhou V. Finnisv poválečných letech opět soustředěny a současně byla introdukovánařada druhů kavkazských a himálajských. Za tétosituace přicházejí na scénu čeští pěstitelé, vnášející do šlechtěnítaké řadu Sündermannových hybridů zachráněných z meziválečnýchintrodukcí černolického zahradníka K. Stivína. Desítkynových kultivarů uváděli především R. Horný (ponejvíceod S. ×borisii Sünderm.), F. Holenka a M. Kraus (oba pracujícípřevážně se S. ×megaseaefl ora Thompson a S. ×edithaeSünderm.), k řadě nově uváděných anglických odrůd přispěliu starých S. ×elisabethae Sünderm. a S. ×doerfl eri Sünderm.119