Acta 93.indd - Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné ...

10 Čepel listů okrouhle vejčitá, do pětiny až čtvrtiny laločnatá ... S. austriaca, jeřáb rakouský10* Čepel listů eliptická až vejčitá, do sedminy až šestiny laločnatá ... S. carpatica, jeřáb karpatský11 Čepel listů naspodu lysá nebo někdy pýřitá, peřenoklaná nebo v dolní části peřenodílná, na každé straně se (4)5–6(7)postranními žilkami; čnělky na bázi lysé; semeník spodní; kališní cípy za plodu opadavé ... S. torminalis, jeřáb břek11* Čepel listů naspodu plstnatá, peřenolaločná až někdy peřenoklaná, na každé straně se (6–)8–12(–15) postrannímižilkami; čnělky na bázi vlnaté; semeník polospodní (nebo spodní u S. hardeggensis); kališní cípy za plodu vytrvalé, vzácněopadavé ... 1212 Semeník spodní; zralé malvice okrově žluté až bronzové ... S. hardeggensis, jeřáb hardeggský12* Semeník polospodní; zralé malvice oranžové až červené ... 1313 Čepel listů nejčastěji 6–8,5 cm dlouhá; (zralé prašníky bledožluté; malvice téměř kulovité) ... 1413* Čepel listů nejčastěji 8–11 cm dlouhá ... 1514 Čepel listů v obrysu obvykle podlouhle eliptická, pravidelně mělce laločnatá, na každé straně se (7–)8–9(–11) postrannímižilkami; malvice (9–)10–12(–14) mm v průměru ... S. bohemica, jeřáb český14* Čepel listů v obrysu vejčitá nebo široce eliptická, nepravidelně dvakrát pilovitá v kombinaci s mělkými laloky, na každéstraně se (9–)11–12(–15) postranními žilkami; malvice (10–)13–15(–17) mm v průměru ... S. albensis, jeřáb labský15 Čepel listů na každé straně s (6)7–8(–10) postranními žilkami, s ± zaokrouhlenou bází a laloky špičatými, (nejhlubšízářez mezi laloky nanejvýš 0,5 cm hluboký; zralé malvice oranžové, s hustými lenticelami) ... S. eximia, jeřáb krasový15* Čepel listů na každé straně s (8)9–12(13) postranními žilkami, s ± široce klínovitou nebo někdy až zaokrouhlenou bázía laloky obvykle zašpičatělými ... 1616 Malvice převážně obvejcovité nebo elipsoidní, (s relativně řídkými lenticelami, tj. v průměru okolo 10 na 0,25 cm 2 ; čepellistů na každé straně s (10)11–12(13) postranními žilkami; korunní lístky nejčastěji 6,7–7,4 mm dlouhé; kališní cípynejčastěji 3,2–3,8 mm dlouhé; zralé prašníky bledožluté) ... S. portae-bohemicae, jeřáb soutěskový16* Malvice kulovité nebo téměř kulovité ... 1717 Zralé prašníky světle nebo sytě růžové; korunní lístky nejčastěji 6,7–7,3 mm dlouhé; kališní cípy nejčastěji 2,8–3,6 mmdlouhé ... 1817* Zralé prašníky bledožluté; korunní lístky nejčastěji 5,2–6,8 mm dlouhé; kališní cípy nejčastěji 1,8–2,6 mm dlouhé ... 1918 Zářezy mezi 2. a 3. lalokem čepele listů nejčastěji 0,8–1,0 cm hluboké; kališní cípy nejčastěji 2,8–3,1 mm dlouhé ... S.rhodanthera, jeřáb manětínský18* Zářezy mezi 2. a 3. lalokem čepele listů nejčastěji 0,6–0,7 cm hluboké; kališní cípy nejčastěji 3,1–3,6 mm dlouhé ... S.milensis, jeřáb milský19 Okraje bazální části (pod 1. lalokem) čepele listů svírají úhel obvykle >90°, zářezy mezi 2. a 3. lalokem čepele listůnejčastěji 0,8–0,9 cm hluboké; malvice s relativně hustými lenticelami ... S. gemella, jeřáb džbánský19* Okraje bazální části (pod 1. lalokem) čepele listů svírají úhel okolo 90°, zářezy mezi 2. a 3. lalokem čepele listů nejčastěji0,6–0,7 cm hluboké; malvice s relativně řídkými lenticelami ... S. alnifrons, jeřáb olšolistýnemají jednoznačnou antitezi, ale mohou usnadnit určování,jsou uvedeny v závorce. V klíči nejsou uvedeny taxonypředstavující předpokládané produkty primární hybridizacea hybridní přechody provizorně hodnocené na druhovéúrovni (S. subdanubialis).DISKUSEU rodu Sorbus L. je v Evropě rozlišováno pět podrodů, z nichžvšechny přicházejí v úvahu pro Českou republiku, t.j. Sorbuss. str., Aria Pers., Torminaria (DC.) K. Koch, Chamaemespilus(Medik.) K. Koch. a Cormus (Spach) Duch. Základní,pohlavně se rozmnožující, obvykle diploidní druhy podroduAria (diploidní chromosomová sada odpovídá 2n = 34) mají44schopnost se příležitostně fertilně křížit s rovněž většinou diploidnímizástupci ostatních podrodů kromě posledně jmenovaného.Produktem této hybridizace jsou morfologickyúzce vyhraněné, obvykle polyploidní taxony na úrovni druhu– hybridogenní mikrospecie (podrobněji viz Lepší et al.,2008). Ty se spontánně množí nepohlavně pomocí apomixie avytvářejí lokální populace morfologicky odlišitelné od populacípříbuzných mikrospecií pomocí ne vždy nápadných, ale zatovyhraněných znaků, které vykazují většinou jen zanedbatelnouvariabilitu. Apomixie jednotlivých hybridogenních druhůmůže být obligátní nebo v některých případech fakultativní,přičemž rozsah apomixie může kolísat i mezi jedinci v rámcitéhož druhu (Kovanda, 1999). Naproti tomu mezi zástupcipodrodů Sorbus s. str., Torminaria, Chamaemespilus a Cormusexistují vzájemné genetické bariéry, takže nedochází ke vzájem-