Acta 93.indd - Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné ...

také J. Holzbecher, J. Janouš a V. Štěpánková. Nepřehlednáa chaotická situace v rozsáhlých sbírkách, čítajících už stovkykultivarů, přiměly R. Horného a K. M. Webra (1985) k nomenklatorickérevizi stávajících hybridů, akceptované pěstiteli“kabschií“ po celém světě. V posledních dekádách minuléhostoletí se pozornost českých pěstitelů obrací především k himálajskýmtaxonům: z křížení S. lilacina Duthie a S. poluninianaH. Smith uvádí J. Bürgel (1991) S. ×polulacina Bürgel, obadruhy byly kříženy se S. pulvinaria H. Smith (Maixner & Bürgel,1994) a také s hybridními S. ×boydii a S. ×anglica (za vznikuS. ×pulvilacina Bürg. & Maixner, S. ×boydilacina Horný, Soják& Webr a S. ×poluanglica Bürgel), K. Lang (1996 a 1998)uvádí dlouhou řadu dalších hybridů z křížení S. lilacina a S.×anglica se S. vandellii Sternb., S. quadrifaria Engl. & Irmsch.,S. albertii Reg. & Schmalh. a S. subverticillata Boiss. Novějioba šlechtitelé kombinují tyto hybridy i jejich rodičovské druhypředevším se S. lowndesii H. Smith – takto vznikly desítkydalších kultivarů v sériích Exclusive, Blues, Vanessa a Litterae,které ale prospívají jen ve studených sklenících. Podstatnéhozvýšení odolnosti docílil pak K. Lang u sérií Decora, Conspectaa Expressus přikřížením turecké S. kotschyi Boiss. V tab.1 uvádíme dosud nejucelenější přehled českých kultivarů od vydánírevize Horného a Webra (1985), postavený na publikovaných(Horný & Webr, 1971, 1974, 1975, 1977 a 1985; Horný& al., 1974, 1975 a 1981; Lang, 1990, 1998, 2007 a 2009;Mlčoch, 1981; Webr, 1972 a další) i dosud nepublikovaných(F. Holenka, O. Maixner, J. Bürgel, K. Lang, J. Novák – osobníkomunikace) datech nejaktivnějších českých šlechtitelů.120Udržování kolekcíK současnému datu bylo zaznamenáno na 260 českých odrůd„kabschií“ a nové jsou stále uváděny (McGregor, 1996;Lang, 2007 a 2009). Celkový počet hybridních kultivarů sepřitom blíží pěti stům (Mc Gregor, 2008) – pravděpodobněu žádného z jiných taxonů nemají české odrůdy ve světovémsortimentu tak výsadní postavení. S rostoucí oblibou novýchkultivarů jsou však vždy postupně zapomínány odrůdy starší.Nativní taxony sekce Porphyrion jsou vesměs pomalu přirůstajícímivysokohorskými druhy rostoucími nezřídka při sněhovéhranici a z kultur proto mizí neporovnatelně rychlejinež běžné trvalky. Totéž platí pro odvozené hybridy, jen nemnohérostou dobře v nížinných skalkách a především hybridys účastí himálajských druhů jsou dlouhodobě udržoványjen v soukromých sbírkách nejvyspělejších pěstitelů. Nicméně,také u starších hybridů s účastí odolnějších balkánskýchnebo maloasijských druhů je naděje na případné znovuobjeveníztraceného kultivaru v zapomenutých venkovských zahradáchuž po několika málo letech mizivá. Protože genetickézdroje domácího šlechtění představují nejcennější složkugenofondu každého státu, včasné vypracování metod udržovánígenofondu je u těchto lomikamenů nanejvýš žádoucí.Britské odrůdy „kabschií“ jsou udržovány v Národní sbírcev oxfordských Waterperry Gardens. U nás se o potřebě institutunárodních sbírek rostlin zatím jen diskutuje – ačkoli,vegetativně množené druhy mohou být uchovávány ve spoluprácis jinou institucí na smluvním základě a tyto kolekcemají status genobanky (Dotlačil & al., 2004). Udržovánírozsáhlých kolekcí pěstitelsky tak náročného materiálu, jakýmjsou lomikameny sekce Porphyrion, je ovšem neúměrněnákladné a na řešitelská pracoviště, která musí zajistit jejichuchování i po ukončení hodnocení, klade vysoké nároky.K nezbytným faktorům jejich růstu patří dostatek vláhypři přiměřené vzdušné vlhkosti, chladný a prokysličený substrát,to vše při dostatku světla. Mnohé z himálajských druhůrostou v extrémně vysokých polohách na chladných odsluněnýchstanovištích, kde je ale intenzita záření stále vyšší než naexponovaných stanovištích v nížinách. Mnohé z těchto druhůjsou proto dlouhodobě udržitelné jen v nákladně budovanýchchladných sklenících (Holenka, 1977). Pro budoucnostbude proto možná schůdnější vyvíjet levnější metody spolehlivéhouchování, k jakým patří např. kryoprezervace meristému.Na lomikamenech nebyla kryoprezervace dosud odzkoušena,mezi „saxifragoidy“ bylo však vynikajících výsledků dosaženou čeledi Grossulariaceae (Brennan & al., 1990; Reed &Hummer, 2002) a vzhledem k vysoké toleranci alpinsko-arktickýchlomikamenů k extrémně nízkým teplotám i desikaci(Robberecht & Junttila, 1992) lze u těchto předpokládat bezproblémovéuplatnění kryoprezervace napříč širokým spektrempoužívaných metod (Faltus & al., 2003). Výchozím materiálempro uchování genetických zdrojů v kryobance jsouovšem rostliny z in vitro kultur. U lomikamenů, nicméně, nebylydosud odzkoušeny ani in vitro techniky, výjimkou je několikmálo druhů sekce Irregulares (Suh & al., 2008).Popisná data a genetické markeryNezbytným předpokladem praktického využití genetickýchzdrojů je jejich hodnocení. Pro management kolekcí i pro uživatelejsou významná charakterizační data, umožňující jednoznačnouidentifikaci genetického zdroje – také ale hodnocenígenetické rozdílnosti uvnitř souborů, popř. i využitíjako markerů významných znaků (Dotlačil & al., 2004). Vedleznaků morfologických jsou k identifikaci odrůd nebo populacístále více využívány DNA markery – u lomikamenůze sekce Porphyrion byly tyto sledovány prozatím jen u nativníchpopulací v podskupině Oppositifoliae (Gabrielsen & all.,1997; Guggerli & all., 1999; Holderegger & al., 2002; Abbott& Comes, 2003; Holderegger & Abbott, 2003), množstvídat bylo ale publikováno i pro druhy sesterské sekce Mesogyne(Bauer & all., 1998; Hollingsworth & all., 1998; Snorreall., 2000). Podmínkou rozšiřování a hodnocení kolekcípřesto nadále zůstává příprava nových klasifikátorů (minimálníchseznamů deskriptorů), schopných definovat odlišnost,homogenitu a stabilitu genetického zdroje především z hlediskamorfologického (Dotlačil & al., 2004). A tady je u lomikamenůsekce Porphyrion na co navazovat: Horný & Webr(1985) přinášejí podrobné diagnózy původních druhů, hybridůi od nich odvozených kultivarů a bezprecedentně je upřesňujísadou exaktních morfometrických dat pro velikost listovérůžice, délku a šířku listů, délku květní lodyhy, počet lodyžníchlístků a květů v květenství, velikost květu včetně délkya šířky petalů. Dodržování těchto deskripčních vzorců se stávápravidlem i při popisech novějších odrůd (Bürgel 1991, Lang1998, 2007 a 2009). Barevné odstíny květů jsou však nadálepopisovány slovně, což při několika stech kultivarů sotva ještěmůže mít přiměřenou vypovídající hodnotu.Hodnocení barevných odstínů květůPotřeba exaktnějšího zhodnocení barevných odstínů je s ros-