Acta 93.indd - Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné ...

Původní vymezení sekce Rytidospermum a samostatné sekceOyama spojovalo druhy podobného sadovnického využití.Pro praktické potřeby lze doporučit užití označení „deštníkovémagnólie“ právě pro druhy původně řazené do sekceRytidospermum s asijskoamerickou podsekcí Rytidospermum(podsekce Auriculata, Macrophylla, Rytidospermum). Spojenídruhů s původně samostatnou sekcí Oyama má opodstatněnív otázce dobré křížitelnosti, neboť druhy jsou si blízce příbuzné.Tento příspěvek vychází z tradičního pojetí sekce Rytidospermum(umbrella magnolias), tedy bez sekce Oyama a naopakse sekcemi Auriculata a Macrophylla.Všechny přirozené taxony sekce Rytidospermum byly patrněpro sadovnické účely využity, jejich význam je různý. Rozdílyve využití jsou i mezi jednotlivými zeměmi – např. M. macrophyllaje častěji pěstována v USA, v ČR se pěstuje výjimečně(bot. zahrada v Praze-Troji, zkušební výsev arboretum Kostelecn. Č. l.), některé druhy se pěstují méně (M. rostrata, M. dealbata– tyto druhy obvykle v základní dendrologické literatuřeuváděny nebývají – Schneider, 1906; Rehder, 1927; Eiseltet Schröder, 1977; Bärtels, 2000; Pilát, 1953; Hieke, 1997;Koblížek, 2000; dále Hillier, 1973; Krüssmann, 1977 neuvádíM. dealbata). Známé jsou i některé kultivary a kříženci,pro sadovnické účely rovněž vhodné (viz MSI 2001) – kultivaryM. macrophylla ‘Holy Grail’, ‘Julian Hill’, ‘Sara Gladney’,‘Whoper’ a M. tripetala ‘Bloomfield’. Kultivary se liší velikostíněkterých orgánů jako jsou květy či listy, lze potvrdit výskytpestrolistých rostlin rostoucích v Dendrologické zahraděv Průhonicích. Existují však i kultivary hybridního původu.Dle Svobody (1981) se první záznam k introdukci Magnoliaobovata v Evropě datuje k roku 1865, k introdukci do ČR1880 (Sychrov). K introdukci M. tripetala se pak první záznamdatuje k roku 1752, k introdukci do ČR k roku 1844(Praha-Královská obora).Literární údaje o rozšíření introdukovaných dřevin v zámeckýchparcích vycházejí z dendrologického průzkumu probíhajícíhov letech 1965–1981. Jeho výsledky byly publikovány veVědeckých prácech VÚOZ v letech 1965, 1967 a 1970, v práciHiekeho (1984,1984a). Konkrétně pěstování deštníkovýchmagnólií zmiňuje Hieke (1984) Magnolia obovata v Žinkovách,M. tripetala v Hluboké nad Vltavou a Průhonicích. Hieke(1985) uvádí M. obovata v Břežanech u Znojma. Dále Hieke(1984a) uvádí Magnolia obovata × M. tripetala v Lednici, M.tripetala ve Velkém Březně – nový zámek (sporný případ), Magnoliaobovata ve Velkých Losinách a Kroměříži – zámek. Podrobnějise pěstování a zmínkám v literatuře křížence Magnoliaobovata × M. tripetala věnuje Jakl (2009).Pro introdukci jsou doporučeny Magnolia fraseri, M. macrophylla,M. obovata a M. tripetala (výběr v Koblížek, 2000).Hieke (1994) tyto druhy řadí mezi druhy v našich zimníchpodmínkách odolné, méně odolná je M. ashei, již choulostivéjsou M. offi cinalis, M. biloba a M. pyramidata. Podle Covera(2004) však mají M. offi cinalis a M. biloba i M. pyramidataodolnost ve stupních USDA 5B-8, stejně jako třeba M. obovata.Také pěstovaná rostlina M. biloba v drážďanské botanickézahradě zdá se býti odolná. Druhy považované za již choulostivémohou být ve skutečnosti dosti odolné. Pro dobrouodolnost druhů sekce Rytidospermum svědčí i jejich geografickérozšíření. Jde o nejseverněji se vyskytující druhy magnólií(FNA, 2008, Vašák, 1973).64Cílem práce bylo zhodnocení vlastností významných pro sadovnickoutvorbu u druhů tradičně řazených do sekce Rytidospermum(tedy „deštníkových magnólií“), zhodnocení jejichvyužití v sadovnictví a rozšíření těchto druhů v introdukčníchpodmínkách. Cílem bylo i vyšetření kvantitativních znakůna generativních orgánech, které odlišují Magnolia obovataod M. tripetala a jejich křížence.MATERIÁL A METODIKAV introdukčních podmínkách ČR byly determinovány rostlinydeštníkových magnólií a zaznamenána jejich lokalizace.Jako unikátní sbírkový druh byla ověřena Magnolia macrophyllave veřejnosti nepřístupné části botanické zahrady Praha-Troja.Další výskyt tohoto druhu u nás nezmiňuje anidendrologická literatura, větší význam u nás mají Magnoliaobovata, M. tripetala a jejich kříženec. Determinace těchtodruhů vycházela z komplexu dostupných znaků stanovenýchv Jakl (2005a) jako bezpečné či spolehlivé (v druhém případěje těžké rozeznat jeden botanický druh od jeho křížence).Konkrétně šlo zejména o znaky: odění a barva listů (M. obovatalisty na rubu sivozelené, M. tripetala světle zelené), vůněkvětů (u M. tripetala nepříjemná vůně), výskyt laločnatýchlistů na letorostech (u M. obovata a křížence přítomny i laločnatélisty) a zejména počet tyčinek v květu (resp. jizev potyčinkách na stopkách souplodí) a počet pestíků (resp. měchýřkůtvořících souplodí).Byly určeny vlastnosti významné pro sadovnickou tvorbu nazákladě zkušeností se sadovnickou tvorbou a pozorovanýchvlastností pěstovaných rostlin.VÝSLEDKY A DISKUSEZástupci sekce vzhledem ke svým nahloučeným listům nakoncích letorostů, velkým květům (byť méně nápadných protidruhům kvetoucích před olistěním) a pro většinu lidí netradičnímsouplodím působí v Evropě exotickým dojmem (souplodíi listy mohou být využity i do květinových vazeb). Druhyza splnění určitých předpokladů nejsou příliš náročné naživotní podmínky, kladou si ale nemalé nároky na prostor(rostliny jsou rozměrné). S nimi lze počítat spíše do velkýchzahrad a parků. Používají se jako vzácnější dekorativní dřevinyv nižších polohách a na chráněných stanovištích s dobrou,hlubokou, dobře propustnou, humusovitou a mírně kyseloupůdou s dostatkem vláhy, Hurych (1996). Snášejí městské klima(u M. obovata zmiňuje Kavka, 1995).Deštníkovité magnólie se v sadovnické kompozici uplatnípředevším jako solitérní dřeviny s hrubou texturou a dominantnímpostavením v porovnání s běžnými dřevinami. Svojemísto vedle parkové zeleně mohou také nalézt na chráněnějšíchstanovištích – ve vnitroblocích a atriové zeleni, kde mohousvojí svěží barvou listu přispět k jejich oživení. Pro svojirelativní citlivost k nepříznivým vlivům (sucho, extrémní stanovištnípodmínky, exhalace, solení aj.) je nelze doporučit douliční a sídlištní zeleně.V našich zahradách a parcích se zatím můžeme setkat pouzes M. obovata, M. tripetala a jejich křížencem. Tyto druhy jsou